Migrující Senegal
Čím je vlastně Senegal známý? Už Féničané, ale taky od začátku 15. století portugalští námořníci často pluli okolo senegalského pobřeží. Území státu poznávali i dobrodružní řidiči, kteří zde zakončovali oblíbenou rallye Paříž-Dakar. Dnes se ale na dobrodružné cesty za prací a emigrací do světa vydávají sami Senegalci.
Největší vliv na migraci místního obyvatelstva mělo působení Arabů, Angličanů a hlavně Francouzů. Místní kmeny Mandinků, Fulbů a Wolofů ale státní formace vytvářely už dávno. Území Senegalu od 11. století bylo součástí říší Mali a Songhaj. Státy se spojovaly s pevnou kmenovou strukturou a potýkáním mezi nomádskými pastevci, kteří se postupně usazovali, a místními zemědělci. Tradice a kultura Senegalu byla vždy ovlivňována nájezdy okolních kultur a ta hlavní (islámská) sem přišla ze severu Afriky. Migrující "pouštní" obyvatelstvo však tak silný vliv jako v sousedních státech pásma Sahelu nemělo.
Situaci od 17. století změnila až potřeba otroků, většinou odvážených na území dnešních Spojených států. Na pobřeží připlouvaly otrokářské lodě, které po dohodě s místními kmenovými vůdci odvážely pracovníky na plantáže amerického Jihu. Plavidla většinou mířila do přístavů Charleston a Savannah. Často až polovina lidí v krutých podmínkách na lodi zemřela, ostatní "Senegalci" byli rozprodáni hlavně na farmy v oblasti dnešní Severní a Jižní Karolíny, i Georgie. Tento násilný způsob migrace trval asi 250 let a byl dobře popsán v knize Kořeny od Alexe Hayleyho, i když jeho hrdina Kunta Kinte pocházel spíš z Gambie, státu uvnitř Senegalu. V 19. století se Senegal dostal pod nadvládu Francouzské republiky, která už volila jiný přístup. Místní obyvatelé mohli pracovat v koloniální správě a dokonce se stát i francouzskými občany. Stát získal nezávislost v roce 1960. Francouzština je tu dodnes oficiálním jazykem, ale angličtina začíná být oblíbenější. Na venkově se však mluví africkými jazyky mandinka a wolof. Migrace Senegalců směrem do Francie probíhala velmi postupně a začala narůstat až po 2. světové válce. Žene je tam místní až 30% nezaměstnanost. Problém je ale s tím, že až dvě třetiny obyvatel jsou negramotné.
Senegal je muslimský stát, v zemi žije pouze 5 % křesťanů. Jako v jiných oblastech islámu je zde migrace kmenů přirozená a nijak se nekontroluje. Obyvatelstvo je rozděleno do několika etnických skupin, z nichž většina patří k súdánským národům: Wolofové (43 %), Sererové (15 %), Diolové, Tukulérové (10 %) a Sarakolové. Všichni většinou hovoří jazykem mandinka. Z nomádských skupin jsou to Fulbové (14 %) a Maurenové. Francouzi zde stále mají důležité pozice, v Senegalu však žijí Číňani, kteří ekonomicky konkurují muslimům od Středozemního moře. Přímo v zemi totiž žije asi 25 000 libanonských obchodníků. Číňani tu dnes mají jako jinde v Africe stále silnější postavení a zvyšující se migrace nenápadně mění místní kultury. O prolínání původních vlivů psal ve svých knížkách Graham Green, který jako Brit působil sice v Guineji, ale dostával se i do francouzských kolonií. Někoho však může zaujmout i jiný druh migrace. V říjnu a listopadu odlétají z Evropy ptáci a přesouvají se na jih. Když přeletí Saharu, vodu najdou nejdřív kolem senegalského Saint-Louis a dále směrem na jih. Proto se zde tito migrující ptáci dají dobře sledovat.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
