Bývalý mukl znovu nahlédl do Věže smrti

Kdo není s námi, je proti nám. Takovou politiku razili komunisté po převratu v 48. roce. V nápravně pracovních táborech skončily v 50. letech na tisíce politických vězňů. Smutně proslavené jsou lágry kolem uranových dolů na Jáchymovsku v severních Čechách.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Věž smrti v Jáchymově

Věž smrti v Jáchymově | Foto: Zdeněk Kovařík

Ve Vykmanově u Horního Žďáru dodnes stojí věž, ve které vězni třídili čistý uran. Už tehdy se jí mezi nimi říkalo Věž smrti. Podívali jsme s k ní spolu se Zdeňkem Kovaříkem, který ve Věži smrti strávil několik let.

"Říkám ji bestie. Kdykoliv jedu kolem ní, tak je to pro mě bestie, protože tu zůstalo nebo si odneslo velké újmy na zdraví mnoho mých kamarádů. To, co se tu dělo, prostředí a práce, to se nedá zapomenout. Dodnes je to pro mě těžká noční můra," uvedl Zdeněk Kovařík.

Přehrát

00:00 / 00:00

Bývalý mukl znovu nahlédl do Věže smrti

Tehdy mu bylo 19 let. Byl odsouzen k 11 rokům odnětí svobody za velezradu, špionáž a protistátní činnost. Hlavní důvod? I přes zákaz vedl s dalšími skautský oddíl. "Skautský slib jsem skládal v červenci 1945," řekl Zdeněk Kovařík a hned jej i po tolika letech bez zaváhání přednesl.

Výkon trestu si odpykával v nápravně pracovním táboře Vykmanov II s krycí označení L. To bylo v březnu 1951. "Byl to jeden z nejhorších koncentračních táborů v 50. letech. Zpracovávala se tam všechna uranová ruda z celého Československa," přiblížil bývalý politický vězeň.

V současné době je na místě deska, na které stojí, že se jednalo o konečné pracoviště politických vězňů 50. let určených k likvidaci. "Tábor měl příznačnou zkratku - L. To znamená likvidační. Stejně jako se říká mukl - muž určený k likvidaci. Mnoho lidí, kteří tu byli, se dožilo poměrně krátkého věku, protože vliv ozáření byl obrovský. Většinou to bylo rakovinové onemocnění nebo leukémie," upřesnil Zdeněk Kovařík.

Vešli jsme do prostor Věže smrti. Zdeněk Kovařík si vzpomněl, jak se tehdy uvnitř enormně prášilo. "Nebyla tu okna, nikde se netopilo. To znamená, že jsme v zimě i v létě dělali při teplotě, která byla venku," doplnil.

Na místě se plnily a skladovaly barely. "Sklad je dlouhý zhruba 150 metrů. Levá strana byla plná barelů. Byla to šílená dřina. I v zimě jsme byli zpocení. Je to úplně jiný svět. Tomu se člověk musí přizpůsobit. Zvyknout si na to není možné, ale přizpůsobit se je o tom, že člověk začne uvažovat tak, aby přežil," nastínil podmínky pracovního tábora. Zdeněk Kovařík.

"Pokoušeli jsme se dát dohromady seznam všech muklů, kteří v tomto táboře byli. Jsem uveden pod číslem 242. Je tu hvězdička, to znamená, že ještě žiji. Například u Kozy z Českých Budějovic je uveden křížek, ten už nežije. Nadporučík Svatopluk Kráčmer - zemřel," ukázal Zdeněk Kovařík seznam politických vězňů, kteří v táboře L pracovali. Dnes jich podle něho žije jen asi dvacet.

V 50. letech byla u nás při uranových dolech necelá dvacítka komunistických lágrů. Prošlo jimi na sto tisíc politických vězňů.

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme