V roce 2007 se jihoafrický sprinter Oscar Pistorius stal prvním handicapovaným běžcem, který soupeřil se zdravými atlety. Na dvojici zahnutých protéz "Cheetahs", vyrobených z uhlíkových vláken, si v British Grand Prix doběhl pro sedmnácté místo - a rozpoutal debatu o tom, jestli mu protézy oproti lidským nohám nepřinášejí neférové výhody.

0:00 13. listopadu 2009 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V celém případu padaly i výrazy jako "technický doping". Nejasnosti spolu s bezpečnostními důvody nakonec Pistoriusovi zabránily startovat na Letních olympijských hrách v Pekingu, ale diskuze tím zdaleka neskončily. Tým odborníků na biomechaniku z Massachusettského technologického institutu (MIT) se veškeré dohady pokusil vyvrátit či potvrdit co nejobjektivnější metodou.

Vědci oslovili šest špičkových sprinterů, kteří mají jednu nohu nahrazenu protézou podobného typu, jaký používá Oscar Pistorius. Jednostranný handicap jim umožnil porovnat výkon dolní končetiny s nasazenou protézou se zdravou nohou stejného člověka. Sprinteři klusali na běžeckém pásu a vědci sledovali sílu odrazu měřenou jako reakční sílu podložky (ground reaction force, GRF). Platí, že čím větší odrazová síla, tím vyšší rychlost. Výsledky studie ukázaly, že protéza ve všech rychlostech - od pomalého klusu po prudký sprint - vytváří o 9 % nižší sílu odrazu než biologická končetina.

Vědci také mezi oběma končetinami nezaznamenali žádné rozdíly v délce zdvihu, což vyvrací argument, že protézy svou lehkostí umožňují rychlejší pohyby. Podle autorů studie je proto závěr jasný: protézy svého majitele v běhu nijak nezvýhodňují - spíš naopak.

Výsledky studie zveřejnil časopis Biology Letters.

Martina Otčenášková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít