Cesta na Západ pancéřovým vozem skončila střelbou

Stojíme na místě, kde tehdy byla železobetonová závora. Při pokusu o její proražení zůstal vůz na závoře viset. V ruce mám technický popis vozidla, ve kterém se chtěla trojice dostat na Západ. Opancéřovaný vůz Praga V3S s protiletadlovým dvojkanonem ráže 30 milimetrů.

Tohoto obrněnce Jiří Jirouch s dalšími dvěma vojíny ukradla na základně u Lysé nad Labem. Pak s ním jeli do Prahy, kde nabrali přítelkyni jednoho z kamarádů Dagmar Tomcovou a pak vyrazili do Chebu. To si jich nikdo nevšiml?

"Kdo? Policajtům do toho nic není a lidé si říkali, že vojáčkové zase blbnou. Co si má myslet policajt? V každém vozidle je poplachový rozkaz, který jsme vyplnili. Napsat kpt. Vomáčka také není problém. Stejně neví, kdo je kapitán Vomáčka," vzpomíná Jiří Jirouch.

3. březen 1964 v 6 hodin ráno dorazil vojenský vůz k hraničnímu přechodu Pomezí. "Byla mlha, takže nebylo moc vidět. Všude svítila světla. Viděli jsme červené světlo, když nás pohraničník zastavoval. Tak jsem mu zasalutoval, přerazili mu šraňku. Střílel tam jako blázen, ale byla to takové srandička. Jenom to cvrnkalo do pancíře. S tím lechtátkem, co tenkrát měli, vám nemohli nic udělat. Pak přišla druhá závora. Ta ulítla jako sirka a pak už jsme si říkali, že jenom kolem celnice. Říkal jsem: 'Honzo, šlápni na to, ať to frčí, ať jsme tam!'" přiblížil tehdejší události Jiří Jirouch.

"Ale jak jsme prolítli kolem celnice, najednou vidíme před sebou šedivou zeď, což byla traverza 60 nebo 70 centimetrů nad zemí, což nám urazilo přední kola. O závoře jsme nevěděli. To byla malér, na kterém jsme ztroskotali," doplnil. Do Západního Německa jim chybělo několik málo metrů.

Příslušníci pohraniční stráže zahájili palbu na prchající. Dagmar Tomcová zastřelena, ostatní zadrženi, píše se ve zprávě pohraničníků. "Když jsem se dostal z obrňáku, k celnici to bylo asi 150 metrů. Viděl jsem vybíhat vojáky, kteří už začínali střílet," upřesnil chvíle po nárazu Jiří Jirouch.

"Cítíte se jako mrňavý brouček, protože jak to kolem hvízdá... Ve filmu je to něco jiného. Když to prožijete na vlastním těle, zjistíte, že jste tak mrňavý, že byste se nejradši do asfaltu zavrtal," vzpomněl na minutu těsně před zatčením.

Proč vlastně chtěl opustit Československo? "Člověku je 19 a nějak zvlášť o tom nepřemýšlí. Co tady budeme dělat? Podíváme se do světa. Tak jsme se podívali akorát na Ostravu do kriminálu. To bylo tak všechno," dodal Jiří Jirouch.

Při pokusu dostat se na západ zemřelo celkem 327 československých občanů, zpravidla pod palbou pohraniční stráže. Jiří Jirouch měl tenkrát velké štěstí.