Západní hudba? Místo do obchodu na černou burzu
Západní hudba byla v očích komunistické strany zpravidla neslučitelná se životem v socialismu. Hlad po americké a britské muzice tu byl už od šedesátých let. Během normalizace se ještě zvětšil, ale i s ním si dokázali fanoušci bigbítu poradit. S elpíčky se totiž kšeftovalo na černých burzách.
Než na Letné postavili kyvadlo, byl tady jen prázdný sokl. A kdyby na něm stál vysochaný Stalin ještě v 70. letech, viděl by něco, co by se mu nejspíš nelíbilo a co se nelíbilo ani tehdejší Státní bezpečnosti. Šmelilo se tu totiž se západní hudbou. Místem, kde se západní hudba prodávala na černo, nás provedl Jiří Sedláček.
"Blížíme se na cestičku, která by mohla vést na hledané místo," říká trochu udýchaně Jiří Sedláček. Úzká strmá cesta lemovaná křovím vede dolů na nábřeží.
Jaká hudba jej tenkrát zajímala? "Oproti mnoha jiným vrstevníkům jsem se zabýval převážně americkou hudbou," odpovídá a vyjmenovává jména hudebních skupin, které mu učarovaly. Taková hudba se prý v obchodech Supraphonu sehnat nedala.
Stojíme na úzké cestě přibližně 200 metrů od kyvadla. "Tady bylo centrum dění," vzpomíná Jiří Sedláček. Jak cesta vypadala, když si sem přišel tenkrát koupit desku? "Byly tu i stovky lidí, kteří částečně nakupovali a prodávali," popisuje Jiří Sedláček. "V křoví okolo vždy někdo seděl a nabízel desky. Nešlo však o přímé nabídky. Lidé chodili, koukali a když se někomu něco líbilo, vstoupil do jednání," nastiňuje atmosféru nelegálních obchodů.
Desky byly vyrovnány podél chodníku, na křoví, mezi větvemi. "Hlavně tak, aby se daly rychle sebrat, kdyby došlo k zátahu," dodává Jiří Sedláček.
Bigbítu podlehl i Petr Mlada. Na Letné kupoval především horké novinky, které v obchodech nebyly k dostání. Dnes jich má na polici slušnou řádku. "Je jich asi třicet nebo čtyřicet," odhaduje a vyjmenovává své oblíbené zpěváky a hudební skupiny. "Nová deska tehdy stála asi 700 korun, což byla třetina mého platu," vypočítává.
"Na Letnou jsem chodil minimálně dvakrát měsíčně. Často jsem se přes dav lidí nemohl k deskám dostat," vysvětluje Petr Mlada. Jednou na Letnou dorazil po zátahu policie. "Řekli mi 'Dneska ne, opusťte prostor', a tak jsem odešel. Jednou jsem slyšel varování a všichni začali utíkat," nastiňuje situaci černého trhu.
Existovala však i legální cesta k západní hudbě. U nás ji vydával Gramofonový klub, ale s velkým časovým zpožděním a pouze ideologicky nezávadnou hudbu.
