Když severní Čechy dusil smog

13. listopad 2009
Zblízka

Kdyby před 20 lety nevyšli v Praze do ulic studenti, komunistický režim by určitě padl nejdříve na severu Čech. Lidem, kteří tam žili v dnes už nepředstavitelně znečištěném prostředí, docházela trpělivost. Exhalační mlhy byly na severu někdy tak husté, že před autobusem museli lidé chodit s novinami, aby řidič autobusu věděl, kudy má jet. Vypravili jsme se do Krušných hor a podhůří připomenout tehdejší ekologickou katastrofu.

Když se kolem sebe rozhlédnu, vidím mladé vzrostlé stromy. "Ty tu nejsou dlouho. Odhadem 25 let," uvádí Jiří Pop, hajný z krušnohorského městečka Kovářská. Přišel sem ve 49. roce, jak bylo tehdy zvykem, na umístěnku. "Lesy byly pěkné a líbilo se nám tady. Opravdu jsme si přírodu užívali," vzpomíná.

Jenže na úpatí Krušných hor leží severočeská hnědouhelná pánev. Krajina pod horami se začala měnit. Ohromná rypadla z ní bez přestání odkusovala kus za kusem. Vyrostlo více než deset elektráren, které spalovaly milióny tun zdejšího uhlí. A do ovzduší vypouštěly síru. "Když v zimě byla obleva, sníh by zčernalý. Na sněhu bylo vidět. Co vlastně dýcháme," přibližuje hajný.

V 60. letech začal les odumírat. "Bylo to postupně, nebylo to najednou. Zkraje jsme nevěděli, že to je ovzduším. Jasné nám to bylo až ve chvíli, kdy to začalo ve velkém. Třeba jedna kultura úplně zčervenala. Jehličí zčervenalo a postupně opadalo a zůstaly pahýly. Přestaly růst houby a borůvky. Takový patnáct dvacet let tu nebyly," vzpomíná Jiří Pop.

"Emise byly několikanásobně překročeny. Na žebříčku znečišťování jsme byli první v Evropě, ať to byl popílek nebo plynné emise," vysvětluje Petr Pakosta, který více než 40 let žije v Krušných horách, v Hoře Svaté Kateřiny.

Několikanásobně překročené emise jsou jen čísla v tabulce. Jak by tuhle ekologickou matematiku vysvětlil dnešnímu školákovi? "Patnáctiletému klukovi nebo děvčeti bych asi nejdříve musel vysvětlit, že se například chodilo ve smradlavé mlze s novinami před autobusem, aby řidič věděl, kudy má jet. Členové SNB tenkrát dokonce organizovali auta, která vedla konvoje v mlze, aby věděly, kudy jedou. Auta měla vyleptané fleky ze vzduchu," přibližuje Petr Pakosta.

V 70. letech byl Petr Pakosta zakládajícím členem ekologického hnutí Brontosaurus, které fungovalo stejně jako všechny mládežnické organizace pod patronátem Socialistického svazu mládeže. "Kromě úklidu v lese a sázení stromků jsme dělali osvětu. Každé dva měsíce jsme dělali besedy, kam jsme zvali prominenty z ekologického i politického hnutí. Neměli jsme případ, kdy by bylo málo lidí. Vždy bylo plno," vzpomíná ekolog.

Lidé na severu věděli, kde žijí. Odstěhovat se mohli jen se souhlasem politického orgánu. Aby se lidé nebouřili a jako jistou kompenzaci za to, že žijí v nezdravém prostředí, dostávali speciální dávku - 2000 korun. Mezi lidmi se jí okamžitě začalo říkat jinak. "Říkalo se tomu pohřebné. Víme o tom, že dostaneme 2000 korun a umřeme dřív," řekl Petr Pakosta.

Po revoluci si mnozí v Československu oddychli. Na severu Čech si lidé mohli nejen oddychnout, ale také se pořádně a zhluboka nadechnout.

autor: Pavel Polák
Spustit audio