Barack Obama Čínu nepřesvědčil. Ale ani nemohl

19. listopad 2009

Výsledky návštěvy Baracka Obamy v Číně jsou hubené a je snadné je ironizovat. Svou roli v tom hraje jisté znechucení Obamou. Jeho ustavičná snaha o vstřícnost se v tvrdé zahraničněpolitické praxi transformuje na ústupnost, rozbředlost, nezakotvenost, slabost. Otázkou však zůstává, zda by v dnešní Číně dosáhl více jiný americký prezident. Kdyby do Číny přiletěl dnes - a to je podstatné.

Časy, kdy se američtí prezidenti dívali na Čínu spatra a poučovali ji, minuly. A to, co list Washington Post napsal o Obamových jednáních v Pekingu, totiž, že tu před svými největšími věřiteli stál krotký dlužník, by zřejmě, s jistými odchylkami, pasovalo i na Johna McCaina, kdyby loňské prezidentské volby vyhrál místo Obamy. Fakta hovoří jasnou řečí.

Do Spojených států se vyváží pětkrát tolik čínských výrobků, než se do Číny dováží z Ameriky. Bílý dům by tento poměr potřeboval zvrátit, protože záplava čínského zboží potírá americkou konkurenci a likviduje americká pracovní místa. To zakládá i na americký vnitropolitický problém, poněvadž v některých amerických státech dají voliči rádi hlas tomu, který je slíbí ochránit před nekalou čínskou konkurencí. Proč nekalou? Protože čínská měna, jüan, a to netvrdí pouze Američané, je uměle podhodnocená. Levná měna zlevňuje vývoz a prudce zvyšuje konkurenceschopnost čínského zboží. Důsledek? Čínský přebytek v obchodu se Spojenými státy převyšuje 140 miliard dolarů a má tendenci růst. A bude velmi obtížné donutit Čínu, aby s tím něco dělala. Jí tento stav zatím vyhovuje. A Američané mají příliš málo nástrojů k tomu, aby ji přiměli změnit kurs.

Oba státy jsou navíc pevně spojeny poutem dlužníka a věřitele. Přebytky ze zahraničního obchodu, a to nejen se Spojenými státy, se Číňané rozhodli investovat do amerických dluhopisů. Mají v nich úctyhodnou částku, 797 miliard dolarů. Na jedné straně to Spojeným státům dává pro Čínu výhodnou možnost, aby z faktických čínských úvěrů kryly nákup stále nového čínského zboží. Na druhou stranu to v Číně budí úzkostné stavy. Ačkoli ví, že lépe své nadbytečné peníze investovat nemohla, sleduje s napětím všechny nové americké ekonomické iniciativy. Bojí se, že americké vládní výdaje, které mají bojovat s krizí, zvýší americkou zadluženost, což bude mít za důsledek faktickou devalvaci čínských peněz uložených na americkém státním účtu. Tyto obavy vedou čínské vedení k výzvám, jakých je schopen jen klasický stoupenec tuhé rozpočtové disciplíny. A tak Peking volá na Washington, aby omezoval své fiskální deficity, prosazoval zvýšení úrokových sazeb a držel inflaci na uzdě.

Na tyto výzvy mohou Američané nanejvýš pokývat. Protože kdyby se podle většiny z nich zařídili právě teď, když jejich ekonomika vykazuje známky váhavého růstu, svou situaci jenom zhorší. Jenže stejně odtažitou reakci musejí Američané čekat i od Číňanů, když je Bílý dům vyzve, aby pomohli vyvážit vzájemný obchod. Co by z toho Čína měla? Jak ji k tomu chce Amerika donutit? Jednání v Pekingu ještě nezačala, a Obamův spolupracovník Jeffrey Bader, který má ve vlivné americké Národní bezpečnostní radě na starosti Asii, už připouštěl, že pokud se vůbec může něco dohodnout, může se to povést jedině tehdy, když Čína osvědčí vůli ke spolupráci.

A protože v tomto ohledu byli Obamovi spolupracovníci dopředu skeptičtí - americké listy se před zahájením prezidentova asijského turné hemžily předpověďmi, že nic podstatného domluveno nebude -, je nasnadě otázka, proč tedy Bílý dům sliboval nesplnitelné, že totiž bude tlačit na vyrovnání obchodní bilance. Odpověď je jednoduchá: byl to především vzkaz domácímu publiku a domácím voličům. Vzkaz, který nic nestojí. A na jaký se obvykle rychle zapomene.

Je těžké vybrat něco, co se Obamovi v Číně opravdu povedlo, když vyváženost obchodu zůstala podle očekávání v říši snů. Bodoval Obama v Šanghaji, když před vybraným a prověřeným obecenstvem vyzdvihoval západní pojetí lidských svobod a práv? Podrobnosti o tomhle vystoupení, zdvořilém a nijak inspirativním, se dozvědělo jen málo Číňanů. Bodoval Obama v Pekingu, když si zajistil souhlas čínského vedení s bojem proti globálnímu oteplování? Jenže ten souhlas je vágní a nezávazný, jako předchozí závazky Číny týkající se snižování objemu emisí. Pochválíme Obamu za to, že Čína, člen Rady bezpečnosti OSN, zřejmě kývne na zpřísnění sankcí vůči Íránu a Severní Koreji? Jenomže čínský souhlas bude vykoupen tím, že sankce nebudou tak ostré, jak by být měly, kdyby měly opravdu zabrat. Obama odjel z Pekingu s prázdnýma rukama jednoduše proto, že čínský drak začíná zastiňovat amerického orla. Nemusí se nám to líbit, ale jsme na prahu nového světa, v němž se znalost čínštiny rozšíří natolik, že se bude vědět, že drak se správně řekne "lung".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: msl
Spustit audio