Donedávna ráj investorů a nyní bankrotující Dubaj ohrožuje ozdravení světové ekonomiky...

Ta londýnská například zaznamenala největší pád cenového indexu v jednom dni od uplynulého března, tedy o 171 bodů čili o 3,2 procenta a stejný propad zaznamenaly burzy například ve Frankfurtu či Paříži. Největší propad hodnot jmění ovšem zaznamenaly banky, v Británii například Barclays či Royal Bank of Scotland až o osm procent a HSBC o 5 procent a celkově ztratily britské bankovní akcie na hodnotě až 14 miliard liber, tedy 23 miliard dolarů. Šlo zejména o ty britské i evropské banky, o kterých se vědělo, že poskytly větší půjčky do donedávna ,,bájného'' emirátu Dubaj, ráji to investorů, stavitelů i spekulantů.

Propady burz a obavy investorů z návratu zpět do krize způsobilo středeční oznámení státní korporace emirátu, tedy jednoho ze sedmi Spojených arabských emirátů v Perském zálivu, že požaduje zastavení splácení úroků z půjček a odklad o šest měsíců. Korporace Dubai World měla pokračovat ve splácení celkového dluhu ve výši šedesáti miliard dolarů, tedy tří čtvrtin státního zadlužení země, měsíční splátkou ve výši 3,5 miliardy dolarů a žádost se rovnala přiznání platební neschopnosti a tedy bankrotu. Co ještě posílilo paniku mezi investory, bylo prohlášení sousedního, na rozdíl od Dubaje na ropu bohatého emirátu Abu Zabí, ze tentokrát nehodlá sousedům pomoci, přinejmenším ne ze všech dluhů a byl tu světový hospodářský problém dalších desítek miliard možných bankovních ztrát a možných odpisů v situaci velmi křehkého oživení. Navíc, Dubai World vlastní dceřinou společnost Nakheel, která buduje luxusní vily na umělých ostrovech ve tvaru palem či mapy světa při dubajském pobřeží, z nichž mnohé koupily celebrity světa kopané či pop music. S globální hospodářskou krizí však ve světě celebrit ustal zájem o koupi luxusních nemovitostí v rozestavěných částech ostrovního světa společnosti a jejich hodnota se s propadem trhu či prasknutím bubliny nerealisticky nafouklých cen nemovitostí v emirátu propadla na polovinu či ještě méně. To ovšem zredukovalo celebritám nominální bohatství a omezuje jejich možné výdaje, což se zas dál negativně projeví na službách i zboží, za které obvykle peníze utrácejí a postiženy tak budou další a další firmy. Nejprozíravější celebrity ovšem krizi předvídaly a nemovitostí se zbavily dokud byly ještě dobré ceny a z Dubaje také v posledním roce houfně odcházeli mezinárodní obchodníci i jejich zaměstnanci. Nebyly výjimkou ani prázdné automobily s pohozenou kreditní kartou, zaparkované v přístavu či u letiště, jejichž majitelé, dosud si užívající luxusu založeného na zadlužování, potichu zmizeli.

Nedostavěna je i celá další řada projektů, včetně osmisetmetrové dominanty pouštního ráje, nejvyššího mrakodrapu světa, který by se měl otevírat za pár týdnů a experti krutě žertují, že z něj nyní budou dobře vidět opravdu všechny ty nedostavěné projekty a jejich ruiny. Mezitím, zábavní podniky, bazény, kasína, sportovní haly, golfová hřiště a další zábavy pro požívačné turisty i rezidenty, včetně například velkého umělého a celoročně chlazeného lyžařského svahu s několika sjezdovkami -- v zemi, kde čtyřicetistupňová vedra nejsou žádnou výjimkou -- nyní téměř zejí prázdnotou. Vize vládce Dubaje, šejka Mohameda bin Rašída al Machtúma o novém Hong Kongu, Singapúru či Las Vegas se tak rozplývá jako fata morgána a ratingové agentury nejsou při snižování výhledů jeho zadlužené ekonomiky vůbec milosrdné. Podle expertů tak je na deset let jeho vizi konec, s tím jak bude obtížné zadlužení pomalu likvidovat. Sousední emírové mu nakonec jistě alespoň částečně pomohou, avšak při fundamentalistickém kurzu islámu arabského poloostrova nebudou nijak nadšeni perspektivou vydržování ráje pro méně sektářské muslimy i pro nevěřící. Navíc, experti se nyní opravdu obávají dominového efektu na řadu světových finančních institucí, včetně oněch zmíněných postižených bank a investičních skupin, ale také těch podniků, které Dubaj vlastní ve světě, jako přístavy, sportovní kluby a podobně, které však nemůže nyní prodat kvůli sníženým cenám a obavám z dominového efektu. Co se pak týče dopadu na britské banky, ten je o to větší, že před dvěma dny přiznal guvernér Bank of England Mervyn King, že tajně poskytl v říjnu minulého roku bankám RBS a HBOS úvěr ve výši 63 miliard liber, sice s vědomím vlády, ale nikoli parlamentu a to po předchozí pomoci ve výši půl miliardy. Co tedy bude dál nikdo neví. Burzy se sice dnes poněkud uklidnily, ale investoři i podnikatelé jsou nadále velmi nervózní a není opravdu vůbec divu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .