Bylo jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova v souladu s mezinárodním právem?

Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora má pouze poradní funkci, protože není pro žádnou ze stran závazné. Soudní dvůr nemá prostředky jak přinutit znepřátelené strany k jeho respektování. Politicky přesto může verdikt znamenat hodně. Alespoň co se týče OSN. Proč? Kosovo jako nezávislou zemi uznaly Spojené státy, 22 zemí Evropské unie a další čtyři desítky států. Nicméně OSN, jejíž institucí Mezinárodní soudní dvůr je má 192 členů, takže bývalá srbská provinci je samostatným státem pro méně než polovinu členských zemí. A po prvotní vlně uznávání se proces téměř zastavil. V případě, že by se soudní dvůr přiklonil k názoru, že jednostranná separace Kosova byla v rozporu s mezinárodním právem uznávání dalšími zeměmi by se zpomalilo ještě více, pokud by zcela neustalo. Mezinárodní soudní dvůr má 15 soudců. Zajímavé je v tuto chvíli jejich rozložení. 8 z nich pochází ze zemí, které separaci Kosova uznaly, zbytek je ze států, které se zatím k podobnému kroku neodhodlaly. Verdikt soudu však bude jednotný. V souvislosti s nynější causou u Mezinárodního soudního dvora se nabízí otázka. Nebude soudní instituce zpolitizovaná a nebude jí provázet pověst, kterou má například tribunál OSN pro bývalou Jugoslávii? 66 zemí už prohlásilo, že bude názor soudu respektovat. Naděje Srbska, že verdikt povede k obnovení jednání o statutu provincie je marný. Albánci nikdy za žádnou cenu od samostatnosti neodstoupí, byť by byla zpochybněna její legitimita. A jejich stát, který má na svém území 17 000 příslušníků mezinárodních sil KFOR bude mít s ohledem na ruské vetování problémy s přijetím do OSN a potažmo dalších mezinárodních institucí. Jednání soudního dvora je věnováno kosovské nezávislosti, nicméně se tu zároveň projednává problematika uznávání separace zemí, jejichž samostatnost je v rozporu s rezolucemi Rady bezpečnosti OSN. Ta která hovoří o tom, že je Kosovo i nadále nedělitelnou součástí Srbska má číslo 1244. Jak se ukázalo ani část stálých členů RB OSN ji nakonec nerespektovalo. A může pro budoucnost znamenat další nebezpečí. Nejen pravděpodobnou snahu Albánců z bývalé Jugoslávie separovat kromě Kosova území obývané krajany v Srbsku, Makedonii a Černé Hoře, ale i postup dalších států v jiných oblastech světa. Příklad Gruzie a Ruska, které uznalo Jižní Osetii a Abcházii za samostatné země. Čeho se mají v Kosovu, které před soudem ani nevystupuje jako samostatný stát obávat? I kdyby soudní dvůr rozhodl v jeho neprospěch, budou jeho nezávislost státy, které jí už uznaly nadále respektovat. BBC přinesla poznámku, že se rozhodnutí v Haagu může dotknout přílivu investic. Ale i to je přehnané tvrzení. Investice do země téměř neproudí. Oblast je považována za nejrizikovější v Evropě a investoři nemají zájem o vkládání prostředků na rozvoj Kosova, kde by o své finance mohli snadno kvůli bezpečnosti, nevyjasněným majetkovým vztahům a korupci přijít. Na to rozhodnutí soudního dvora nebude mít vliv. A počítá někdo vůbec s tím, že by na verdiktu soudu stavěl? Albánci se za jednací stůl v žádném případě vracet nebudou. A měli by v Bělehradě vůbec program dalšího postupu i kdyby se tak stalo? Srbsko tvrdí, že plán existuje, nicméně o jeho podrobnostech zarytě mlčí. A existoval by vůbec nějaký model pro to, aby mohlo Kosovo fungovat v rámci Srbska. V médiích se objevil příklad Tchaj wanu a ČLR. Obě tvrdí, že právě ony jsou ty pravé Číny. Svět uznává prvně jmenovanou, nicméně to nebrání ekonomické prosperitě té druhé. Jde ale o spor Čínanů s Číňany a ne o nesnášenlivost mezi Srby a 90 ti procentní, stále expandující albánskou populací. Proto je příklad Tchaj wan zcela zavádějící. Další existence Kosova v rámci Srbska je už nemyslitelná.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .