Bude Rusko platit za JUKOS?

2. prosinec 2009

Americký prezident může svému ruskému kolegovi jen tiše závidět. Zatímco se Obama v televizním primetimu snažil vysvětlit jedněm uvědomělým občanům USA, že skutečně už amerických vojáků nemůže do Afghánistánu vyslat více, současně slovní ekvilibristikou přesvědčoval druhý občanský tábor, že amerických vojáků vysílaných do Afghánistánu už nemůže být méně. V Rusku je to jednodušší.

Stačí se opřít o vlastenectví a hrozbu vnějšího nepřítele a není třeba vysvětlovat vůbec nic. To je, také důvod, proč prezident Medveděv zatím mlčí k průlomovému rozhodnutí Haagského arbitrážního soudu. Tento verdikt umožňuje bývalým spoluvlastníkům ropné společnosti JUKOS, Michaila Chodorkovského, žádat kompenzaci za ztrátu investic ve výši 100 miliard USD. Ono je to totiž tak, že většinový vlastník ropného koncernu, skupina Menatep, má dceřiné společnosti se sídlem v zahraničí, na ostrově Man a na Kypru, a na ně se vztahuje článek 45 Energetické charty o ochraně investorů.

Podobný pretendent už existuje v jiné investorské kauze ve vztahu ke Gruzii a Řecku z července 2007. Rusko to vidí ale jinak: jde, zkrátka o spiknutí. Fakt je, že Moskva Chartu jen podepsala a neratifikovala, což ovšem nemá, podle Haagu zásadní právní význam. A další fakt, že Moskva nakonec od Charty vůbec odstoupila je zjevně účelovým krokem v předtuše nepříznivého soudního verdiktu; i bez toho platí zásada, že ochrana investorů plyne ještě 20 let od takového vypovězení. Odpor Ruska je v dnešních jejích poměrech pochopitelný, zásahuje se zvenčí do vnitřní politiky. A Chodorkovskij i JUKOS jsou především politika. Nakonec Putin přece Chodorkovského jasně varoval: Zanech podpory demokratické opozice, nebo špatně skončíš. Chodorkovskij skutečně skončil špatně, i když mu pomalu vyprší osmiletý trest za daňové podvody; soud dříve odmítl jeho podmínečné propuštění, což bývá slušnost i k zavilým kriminálníkům, a čeká teď na další soud; po jeho boku je na lavici obžalovaných opět jeho přítel a obchodní partner Platon Lebeděv. Ani on, bývalý šéf banky Menatep, byť je těžce nemocný, nedostal od státní moci milost.

Přitom se spekulovalo, že nový prezident Medveděv by mohl. Medveděv je v úřadu rok a půl a nic nenasvědčuje ani tomu, že by se pokusil odvrátit druhý připravovaný proces, který pozorovatelé považují za otevřenou státní zakázku. Komentátor Jurij Barančik je jedním z těch, kteří vytvářejí pro Kreml obranné argumenty. Podobně jako bývalý kancléř SRN Gerhard Schroeder, který po verdiktu nad Chodorkovským prohlásil, že dostal, co si zasloužil; mimochodem to bylo krátce před uzavřením kontraktu na rusko-německý North Stream, kterým obešel tehdy vládu i Bundestag a získal pro sebe zlatý důchodový padák v čele zmíněného konsorcia. Momentálně ovšem už žádný západní zkorumpovaný politik není po ruce, a tak musí postačit argumenty domácích proroků. Podle Barančika je rozhodnutí Haagské arbitráže objednávkou americké ministryně zahraničí Clintonové, stojí v jedné řadě s rozhodnutím GM neprodat Opel ruskému Sběrbanku a tedy, business, nebusiness, v konečném důsledku je to pokus znovu srazit Rusko na kolena. Koneckonců v čele skupiny Menatep, se sídlem ve Velké Británii, stojí Leonid Něvzlin, odsouzený v Rusku na doživotí za nájemné vraždy, ze kterých ho usvědčili mmj. trestanci, kteří slyšeli o jeho "kriminální" činnosti od zesnulých trestanců.

Pokud skutečně Rusko bude ignorovat arbitráž o JUKOS nestane se mu ale prakticky nic. Teoreticky mohou státu věřitelé nechat zabavit lodě či výstavy umění, Rusko je ovšem na takové problémy zvyklé. To, že se Rusku nic nestane, ale neznamená, že přeci jen nic nezaplatí. Minimálně to bude reputace a spíše ještě nižší investice, včetně těch od bohaté ruské diaspory ve světě. Premiéra Putina rekordně nízký proud investic v minulém měsíci přitom znepokojil tak, že na světovém Kongresu krajanů naléhavě žádal o finanční pomoc a prezident Medveděv je dokonce vyzval k návratu do vlasti. Takovou zkušenost za sebou už ruští emigranti mají a mnozí z nich skončili ve 30. letech v GULagu.

Pokud mají dnes uvěřit, že se Rusko změnilo, mělo by také Rusko změnit svůj postoj ke svým lidem, byť jsou státní moci nepohodlní, a samozřejmě i k pilířům právního státu, tzn. i výsledkům haagské arbitráže. Od hledání vnějšího nepřítele je totiž blízko k hledání nepřátel vnitřních, zvláště pokud přijedou z podezřelé ciziny s lákavým balíkem peněz. Jablíčka z werichovského frňákovníku, na obranu proti nepoctivcům, z repatriantů, hádám, nebude mít nikdo!

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: dst
Spustit audio