Pád Ceausescova režimu odstartoval jeden odvážný farář

Odvaha jednoho evangelického faráře inspirovala tisíce Rumunů, kteří se v prosinci roku 89 postavili diktátoru Nicolae Ceausescovi. Zatímco ve Střední a Východní Evropě padal jeden komunistický režim za druhým, rumunští komunisté v čele s diktátorem Nicolaem Ceausescem se stále drželi u moci zuby nehty. Srazila je až odvaha evangelického faráře Lázslo Tökese, který už nemohl dále mlčet.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nicolae Ceausescu (1989)

Nicolae Ceausescu (1989) | Foto: www.ceausescu.org

"Věděl jsem, že režim musí padnout. Život v něm už byl nesnesitelný. Cítil jsem, že musím promluvit. Protože jak se píše v Bibli: ,Pokud lidé budou mlčet, začnou mluvit kameny.' Přesně v takové situaci jsme byli. Už jsme nemohli dále mlčet," říká Tökes.

Evangelický farář a zástupce maďarské menšiny před rokem 89 vedl faru v Temešváru, stotisícovém městě na západě Rumunska. Tökes veřejně kritizoval poměry v Ceausescově Rumunsku už v roce 1988. Tím se pochopitelně dostal do hledáčku tajné a všemi obávané policie Securitate.

Jeho církevní nadřízení se ho snažili dostat pryč z města. Jenže Lázslo Tökes se jim vzepřel: "Postavili jsme se svým prokomunistickým církevním nadřízeným. Byli to přizpůsobiví klerikové, hlavně náš biskup, kteří byli zavázáni více režimu než Bohu."

Lidé faráře bránili před tajnou policií

Před Tökesovým kostelem a pod okny jeho bytu pak stáli večer co večer lidé z jeho farnosti. Utvořili živý řetěz, aby tajná policie nemohla Tokese odvléci. K Tökesovu domu nakonec začali chodit i lidé jiných vyznání a jiné národnosti.

Se svíčkami tam chodili katolíci, pravoslavní, Rumuni, rumunští Němci a Srbové. Vzpoura jednoho člověka přerostla ve vzpouru společenskou. A režimu pomalu docházela trpělivost.

Rumunská revoluce rozhodně nebyla sametová, jako ta v Československu. Byla krvavá, při srážkách s armádou a policií a v pozdějším revolučním zmatku zemřelo více než tisíc lidí.

Rumunská cesta ke svobodě je dlouhá a pomalá

"Po pádu železné opony jsme očekávali, že ve všech zemích východního bloku proběhne transformace. V některých proběhla. V Rumunsku ale u moci zůstali lidé s komunistickou minulostí. Bohužel se v Rumunsku stále nacházíme v tomto přechodu - od společnosti totalitní ke společnosti demokratické, ve které vládne právo," myslí so Lázslo Tokes, dnes už biskup a poslanec v Evropském parlamentu.

Podle něj je rumunská cesta ke svobodě dlouhá a pomalá. A dobře ví proč. "Není možné očekávat, že když se změní struktury, změní se i společnost. Většina rumunské společnosti vyrostla v komunismu. Pozůstatky té doby přežívají i nadále. Proto jsou změny tak pomalé," dodává Tökes.

Pavel Polák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme