Pražská Viola se vrátila k antice
Miluji - proklínám (Sapfó a Catullus) Scénář a režie: T. Vondrovic Dramaturgická spolupráce: M. Viklická Scéna a kostýmy: I. Brádková Hudební spolupráce: P. Mandel (včetně použití hudby Carla Orffa) Účinkují: J. Langmajer a M. Málková recenzuje Jana Soprová
Nejnovější premiérou pražské poetické vinárny Viola je koláž z tvorby antických básníků pod názvem Miluji - proklínám v režii Tomáše Vondrovice. Poetická vinárna Viola je už 47.sezónu místem, kam lidé přicházejí za poezií, která v dnešním životě tak trochu schází. Po celou dobu své existence také upozorňuje na období, které dalo základ veškeré poezii, krásnému slovo - tedy antice. Nejnovějším návratem k tomuto období je koláž z textů řecké básnířky Sapfó a jejího vrstevníka Alkaia a o více než půltisíciletí mladšího římského básníka Catulla, kterého inspirovali nejen v básních, ale patrně i v životě (jeho osudová žena se jmenovala Clodia Pulchra, ale on jí nazýval Lesbií). To, že život těchto antických básníků je zahalen tajemnou mlhou, z níž zřetelně vystupují pouze jejich verše, umožnilo Tomáši Vondrovicovi vytvořit příběh, ve kterém se Sapfó a Catullus mohou setkat a na dálku spolu promlouvat - jak jinak než krásným veršem. Svá slova propůjčili Jiřímu Langmajerovi, pro kterého je účinkování ve Viole doslova srdeční záležitostí (a podotkněme, že je jeden z mála současných herců, kteří dokážou říkat vznešené verše přirozeně a uvěřitelně), a Máše Málkové, jejíž půvab se směle může měřit se starodávnými krasavicemi. Když se navíc přidá pár gest, postojů či póz, které známe od antických soch, iluze je dokonalá.
Poetický večer se láme do dvou částí, které jsou jednoduše a nápaditě akcentovány výpravou a kostýmy, jejichž autorkou je Ivana Brádková. Nařasená splývavá látka, která překrývá celou scénu, je v první části laděna do modra, v druhé je krvavě rudá. V centru scény je v prvním případě mísa s fíky, v druhém případě s hrozny - obojí jsou jasnými, nikoli však ordinérními symboly sexu a erotiky.
V první části je hrdinkou Sapfó a její láska k básníkovi Alkáiovi z Mytilény, krásnému muži, bojovníkovi a kdoví, možná i jejím nápadníkovi. V této části se její partner na jevišti proměňuje v Alkáia, leč ve verších i zdrženlivých, chvílemi až odmítavých gestech je patrné, že jejich vztah byl pouze básnickou licencí. Kdoví, co je pravdy na legendách, že Sapfó se líbily spíše dívky a Alkaiovi chlapci. Ať je to, jak chce, jejich poezie inspirovala o pár století později Catulla, jehož vášnivý vztah k rozmarné římské paničce jej více trápí než uspokojuje. Jako by si herci v druhé části předali štafetu - z lyricky rozechvělé Sapfó Máši Málkové se stává sebevědomá, pozérská Clodia, z rezervovaného Alkáia Jiřího Langmajera rozervaný, vyčítavý Catullus, který miluje a nenávidí zároveň. Odi et amo - věčný rozpor, který je pochopitelný a blízký všem, kdo někdy poznali nástrahy souboje vlastního ega s velkými city. Inscenace Violy jsou komorní záležitostí, která vyžaduje, aby se divák naladil na pomalý, meditativní rytmus starodávné poezie. Kdo spěchá, nevychutná jej, ale ty, kteří se chtějí na chvilku zastavit a zaposlouchat, určitě pohladí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.