Hra o svědomí

Dvaačtyřicetiletý anglický dramatik Joe Penhall je nositelem mnoha divadelních ocenění včetně Ceny Laurence Oliviera. Jeho hry vzhledem k věku autora poměrně často uvádějí i česká divadla. Hru Krajina se zbraní u nás před dvěma lety prvně uvedlo jako scénické čtení divadlo Letí ve Studiu Švandova divadla. V letošním roce se díky kmenovému herci Dejvického divadla Martinu Myšičkovi dočkala tato hra i plnohodnotné inscenace. Myšička si na tomto Penhallově díle navíc v Dejvickém prvně vyzkoušel i roli režiséra. A neměl lehkou úlohu...

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Krajina se zbraní

Krajina se zbraní | Foto: Hynek Glos

Krajina se zbraní totiž není zrovna dramatem, které by překypovalo jevištní akcí a dějovými zvraty. Je to spíš psychologický ponor do svědomí jedince, jehož jednorázové rozhodnutí může ovlivnit budoucí podobu válek v globalizovaném světě. Jde o vysokou hru, která by se mohla v mezinárodních konfliktech hrát díky Nedovu (Pavel Gajdoš, během nemoci ho zastupuje sám režisér) vynálezu samonavigovací letky malých vznášedel. Ty zkonstruoval jakožto výzvědnou zbraň, která eliminuje omyly, zpřesňuje cíl a navíc k tomu nepotřebuje ani živé vojáky. Jenže i když se Ned před bratrem Danem (Jaroslav Plesl) obhajuje možností duálního použití atomové energie nebo pouhého nože, oba dobře vědí, k čemu bude jeho vynález použit, poskytne-li za nemalou částku svá práva na výrobu těchto strojů mocenským strukturám. Kam až se jisté udělování zbrojních licencí může v dnešním světě dostat... Nesnažíme se náhodou vyřešit všechny lidské problémy bez skutečné lidskosti?

Přehrát

00:00 / 00:00

Krajina se zbraní (recenze)

Existují opravdu pravidla, která nás odpovědnosti zprošťují? Na Neda se navíc vrhne manažerka jeho letecké továrny Rossová (Simona Babčáková) a agent tajné služby Brooks (Ivan Trojan), aby mu, jak se říká, domluvili po dobrém či po zlém. V chaosu ospravedlňování sama sebe navíc Neda sužují blíže nespecifikované záchvaty zatmění mysli, které, jak se později ukáže, jsou pozůstatkem dřívější psychické nemoci. Pro Brookse a Rossovou se tak stává snáze vydíratelným. Není bez zajímavosti, že psychická nestabilita či duševní choroby se v Penhallově díle objevují častěji - např. v titulu Blue / Orange nebo ve hře Slyšet hlasy, která v půlce 90. let prakticky odstartovala dramatikovu kariéru.

Krajina se zbraní | Foto: Hynek Glos

Sám podtitul inscenace Hra o lidech, kteří perfektně dělají svoji práci napovídá leccos o osobním sobectví každé z postav. Krajina se zbraní stojí z 90 procent na dialogu a herecké i režijní empatii. O herecké souznění není v tomto divadle nouze a Martin Myšička se jako jeden z ansámblu v režijní roli neztratil. Cit pro charakter textu opět prokázal scénograf Dáda Němeček, který scénu koncipoval v chladném pojetí současného bytového minimalismu - dvě futuristicky designované židle, stolek, šálky na kávu, ale především obrovské okno s výhledem na město, které slouží v druhé rovině také jako projekční plátno. Elektronicky ilustruje m.j. pocuchanost Nedových nervů. Podobně minimalistická, ale opět funkční, je i scénická hudba MIDI LIDÍ, která jako by zůstávala jakýmsi podprahovým prvkem, jež udržuje v inscenaci všudypřítomné psychologické napětí. Zkrátka v Dejvickém divadle zvládli z této nesnadně interpretovatelné hry vytvořit pevný inscenační tvar.

Krajina se zbraní | Foto: Hynek Glos

Tomáš Kůs Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme