Konec éry Muhamada Baradeje
Zatímco prezidenti mají povolena obvykle nanejvýš dvě volební období za sebou, Muhammad El Baradej právě ukončil třetí, a kdyby chtěl, pravděpodobně by byl zvolen i na počtvrté. Nejde ovšem o prezidentství státu, ale Mezinárodní agentury pro atomovou energii, zvláštní zařízení OSN. Této agentuře Baradej šéfoval od roku 1997, tedy v období, kdy se právě v oblasti jaderné energie a jejího šíření událé mnoho významných věcí.
Během posledních dvanácti let získaly jadernou zbraň země jako je Severní Korea nebo Pákistán, a pozornost se čím dál více upírá k Íránu nebo Sýrii. Jak tedy hodnotit funkční období El Baradeje?
Tento bývalý egyptský diplomat si získal obdiv zejména díky svému odhodlání, s nímž v letech 2002 až 3 čelil americkým tvrzením, že Irák nevyvíjí jaderné zbraně. Podezření, že Irák porušuje své závazky bylo jedním z argumentů administrativy prezidenta Bushe ve prospěch násilného svržení Saddáma Husajna. Právě jeho odpor vůči Bushovi přispěl k Baradejovu znovuzvolení, kdy se za něj postavily Rusko a Čína, ale i Schröderovo Německo a Chirakova Francie. Naopak Spojené státy vedly po několik let s Baradejem skrytou válku, a dokonce se mluvilo o jeho sesazení.
Podle mnoha z těch, kdo Baradejovo působení chválí, přispěl tento muž k posílení prestiže agentury a přivedl ji na výsluní. V době jeho předchůdce Hanse Blixe totiž o agentuře málo kdo věděl. Během Baradejova působení dostal její prezident i sama agentura Nobelovu cenu míru, a to ho do značné míry uchránilo dalších tlaků ze strany Washingtonu. Baradejovy postoje se však v průběhu dvanácti let měnily, a v poslední době se naopak s americkými stanovisky sblížil. To souvisí zejména s tím, že problém Íránu začal být čím dál podstatnější náplní práce agentury, a že nuklearizace íránského režimu se stala tíživým symptomem neúspěchu jak agentury, tak i samotného Baradeje.
A právě špatné řízení íránského případu kritici Baradejovi vyčítají především. Tvrdí, že po léta banalizoval íránský problém. Prý dokonce tajil některé informace, které ukazovaly na to, že Teherán hodlá získat jadernou zbraň. Také celý systém práce, v němž tíže důkazů ležela na agentuře, pomohl íránské straně získat cenný čas, a celý postoj agentury byl velmi měkký. Baradejova instituce prý o informace spíše škemrala, a pochopitelně je nedostávala, a nebo jen selektivně. Bývalý americký zástupce u OSN John Bolton dokonce tvrdil, že Baradej záměrně poskytoval Teheránu diplomatické krytí a snad i povzbuzení v jeho nukleárních cílech. Baradejovým vysvětlením bylo, že nechtěl dávat argumentační munici příliš vyhroceným stanoviskům, které by považovaly za jediné řešení útok na íránská jaderná zařízení.
Nedávné odhalení tajného zařízení na obohacení uranu u íránského Kómu se pak Baradejovi stalo políčkem do tváře, stejně jako oznámení, že v následujících letech hodlá teheránská vláda postavit hned deset takových továren. Současné Baradejovo trpké konstatování, že Írán s agenturou nespolupracuje, zní mnoha lidem jako špatný vtip, protože pochází od muže, který ještě v únoru prohlásil, že vše, co Írán dělá, je zcela legální a světu nijak nebezpečné.
Kritici Baradeje také tvrdí, že zdaleka nebyl tak neutrální, jak se tvářil, a zejména ve vztahu k Izraeli, který ovšem není signatářem dohody o nešíření jaderných zbraní, volil slova nepoměrně tvrdší než třeba vůči Íránu. Zdá se, že rozlišoval mezi zeměmi, které jsou a které nejsou muslimské. Proto se ozývají hlasy, že Baradej zpolitizoval instituci, která byla původně hlavně technickou a servisní organizací. Za neúspěch lze považovat také skutečnost, že agentura vůbec adekvátně nereagovala na stavbu jaderného reaktoru, který donedávna pravděpodobně stavěla Sýrie. Jak v případě Íránu, tak i Sýrie tedy možná máme před sebou severokorejský scénář, v němž se dostatečně agilní stát prosadil, a po získání jaderné zbraně už s ním nelze nic pořídit.
Na jeho obranu zas jiní namítají, že Muhammad Baredej byl jako manažer aktivní a tvůrčí. Jedním z jeho posledních nápadů byl plán, podle kterého by se obohacování uranu provádělo na neutrální půdě, jednotně a pod mezinárodní kontrolou. Svět by tím získal jistotu, že podezřelé země neobohacují uran pro vojenské účely, a země usilující o jadernou energii by měly také své jisté. Na tento plán, který vznikl hlavně jako řešení íránského problému, zatím Teherán nepřistoupil, a vzhledem k vlastnímu prohlášení o desetinásobném zvýšení obohacovací kapacity už asi ani nepřistoupí.
Jak vypovídají Baradejovi spolupracovníci, jejich dosavadní šéf trpí určitým mesiášským komplexem, a rád hovořil o tom, že přinese do světa mír. Jeho ambice se nyní obrátily zcela novým směrem, chce se i se svou mezinárodní prestiží zapojit do egyptské politiky, a to případně jako prezidentský kandidát pro volby, které se budou konat v roce 2011.
Dosavadní Baradejovo místo ve vídeňské agentuře zaujal japonský expert Jukija Amano. Po výrazném Egypťanovi bude mít těžkou pozici, ale jeho úkoly budou ještě těžší proto, že zdědí problém, který Baradej zanedbal, tedy íránský jaderný program. Problém nezmizí dokonce ani když Teherán udělá totéž co Pchjongjang, a odstoupí od smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
