Která škola půjde z kola ven?
Přes 40 soukromých vysokých škol a téměř 30 vysokých škol veřejných. Česko se může pochlubit mezi vyspělými evropskými státy nejvyšším počtem vysokoškolských institucí na počet obyvatel. Přitom demografická křivka na několik následujících let je neúprosná - ze středních škol bude vycházet stále méně maturantů a ne všechny vysoké školy se tak na trhu uživí. Studenti si budou vybírat kvalitní školy. To se dnes o všech říci rozhodně nedá. Navíc v Česku funguje velmi zdlouhavý proces udělování, ale také odebírání vzdělávací akreditace, pokud chce ministerstvo školství nekvalitní školu zrušit. Poslanci už proto uvažují, jak to změnit.
Vysoké školy, soukromé i veřejné, mají v Česku jednu velkou výhodu. Pokud se prokáže, že jejich studium je nekvalitní, nemusejí se bát, že lehce přijdou o právo na vzdělávání vysokoškoláků. Systém odebírání akreditací je v českých poměrech tak složitý, že může trvat dlouhé měsíce až roky, než se zruší nekvalitní škola.
O učiteli Otakarovi Němcovi by se dalo říct, že je to pracovitý člověk. Nejenže během týdne stihne přednášet studentům na třech vysokých školách, ale donedávna byl také rektorem soukromé Vysoké školy cestovního ruchu a teritoriálních studií.
Tu před několika měsíci ministerstvo školství zrušilo kvůli nekvalitní výuce. Její vyučující měli hned několik úvazku na více vysokých školách. V Českých poměrech se jim říká létající učitelé, kteří se nestačí ani na jedné škole pořádně věnovat studentům. Kvalita výuky tak není dobrá.
Právě Vysoká škola cestovního ruchu a teritoriálních studií v Praze je toho příkladem. "Najednou jsme s hrůzou zjišťovali, že se tam za nabízelo ukončení bakaláře za semestr na základě toho, že lidé přijdou z vyšší odborné školy a za semestr si udělají pouze bakalářskou práci," popisuje Vladimíra Dvořáková, šéfka ministerské komise, která uděluje vysokým školám akreditaci na studium.
Komise proto dala návrh na zrušení její akreditace. Důvod byl jasný. Škola několikrát změnila personální obsazení, učitelé zde přednášeli převážně jako externisté. Škola se teď proti rozhodnutí komise brání u soudu. Podle Vladimíry Dvořákové na to má samozřejmě právo. Tvrdí však, že proces odvolávání je v Česku velmi složitý. Pokud se komise rozhodne odebrat škole akreditaci, musí se připravit na měsíce až roky trvajícího procesu. Problémy s akreditací mají podle ní hlavně soukromé školy.
"Dochází k odvolání, které musíme projednat. Pak správní řízení, kdy ministerstvo odebírá rozkladové řízení. Může se to vrátit k novému zdůvodnění a projednání. Když se podaří tuto proceduru ukončit, teprve pak může ministerstvo zahájit odebrání státního souhlasu," upřesňuje.
Ani potom však dlouhý proces nekončí. Ministerstvo nejprve upozorní školu na to, že nemá žádnou akreditaci na vzdělávání, a proto jí může odebrat státní souhlas na výuku vysokoškoláků. Jenže i toto má háček. Státní souhlas se odebere jen tehdy, pokud škola nenapraví nedostatky, které jí vytkla komise, například nezlepší kvalitu výuku a nepřijme nové učitele. Byrokratický proces tak pokračuje.
"Školu vyzvou, aby podala novou akreditaci, kterou se musíme znovu zabývat a znovu musíme zdůvodňovat, proč tuto akreditaci nedáme," vysvětluje Vladimíra Dvořáková.
Kruh se tak uzavírá. Vysoká škola má další čas k dobru, aby se na trhu udržela. V evropských poměrech je to jeden z nejsložitějších procesů odebírání akreditací na vzdělávání. Vysokých soukromých a veřejných škol je přitom v Česku hodně, alespoň s porovnáním s jinými vyspělými zeměmi světa, tvrdí poslanec za ČSSD Ivan Ohlídal, který se školstvím zabývá.
"V České republice existuje největší počet vysokých škol na počet obyvatel. Člověk se může podívat na internetové stránky zahraničních ministerstev školství, kde zjistí naši jasnou převahu v počtu vysokých škol," doplňuje.
Navíc počet samotných soukromých vysokých škol se v posledních deseti letech zvýšil několikanásobně. Zatímco ještě v roce 2001 jich bylo v Česku jen osm, nyní jich je přes 40. Přitom polovina ze všech studentů, kteří mají zájem studovat na soukromých vysokých školách, navštěvuje jen pět soukromých vysokých škol.
Podle ministryně školství Miroslavy Kopicové je takový stav do budoucna neudržitelný. "Množství soukromých vysokých škol je velké. Mám vážné pochybnosti, jestli v letech 2012, 2013, 2014, až nám výrazně klesne populace, která bude vstupovat na vysoké školy, všechny školy obstojí," říká ministryně.
Soukromé vysoké školství funguje v Česku už deset let. Školy nabízejí studentům většinou ekonomii, management nebo cestovní ruch, protože přírodovědné obory jsou velmi drahé. Učitelů s takovou specializací však není mnoho, proto je soukromé školy přetahují veřejným. Kvalita výuky se tak zhoršuje.
Své výhod y však soukromé školy mají. "U nás je výhoda v tom, že se snažíme vůči studentům volit individuální přístup," říká Luboš Chaloupka, rektor soukromé Univerzity Jana Amose Komenského.
Zákon je ke zřizování vysokých škol benevolentní
České vysoké školství by mělo směřovat k rozvoji kvality, ne kvantity. To je názor odborné veřejnosti. Od počátku 90. let Česká republika navyšovala počty vysokoškoláků. K tomu směřovala možnost akreditací pro soukromé i veřejné vysoké školy. A náhle se ukazuje, že soukromé vysoké školy toho využily. Problém ovšem je, že ne všechny jsou dostatečně kvalitní.
Každá schůze akreditační komise má podobný scénář - schválit, nebo neschválit akreditaci ke studijnímu programu na vysoké škole. Pokaždé jich komise zamítá kolem dvaceti a vypisuje dlouhá odůvodnění. "Jakékoliv zamítnutí žádosti vyžaduje zdůvodnění, které je často velice obtížné, protože se leckdy spojí formální podmínky, ale pak se to v té samé podobě nerealizuje," potvrzuje předsedkyně akreditační komise Vladimíra Dvořáková.
Ředitel odboru vysokých škol na ministerstvu školství Václav Vinš přiznává, že zákon o vysokých školách je k zřizovatelům soukromých vysokých škol velice benevolentní.
"V momentě, kdy požádáte o soukromou vysokou školu, tato žádost musí být posuzována, jakoby to byla úplně první žádost a žádná jiná soukromá vysoká škola neexistovala. Zákon je v tomto směru poměrně benevolentní. Jako ministerstvo ani nemáme možnost, abychom ve svém dlouhodobém záměru vyhlásili, že třeba v oblasti ekonomických oborů je nabídka dostatečně saturována a ministerstvo nepředpokládá vznik dalších vysokých škol. To nemůžeme. Každá žádost je posuzována, jakoby byla nová," doplňuje.
Podle lidovecké poslankyně Michaely Šojdrové je především zapotřebí změnit systém schvalování akreditací. Měly by se hlavně klást určité nároky na to, kdy akreditace může být udělena. "Odborná veřejnost se shodovala na akreditaci větších celků, nikoliv jen dílčích programů. Jestli to mají být studijní obory, fakulty je věc, o které musíme hovořit, ale akreditace musí doznat změny ve smyslu kvality studijních paragramů a podmínek, za jakých je možné uskutečňovat vysokoškolské vzdělání," říká poslankyně.
Předsedkyně akreditační komise Vladimíra Dvořáková ovšem problém v podmínkách nebo v požadavcích nevidí. "Nemůžeme prokázat, že nám škola říká nepravdivé údaje. Předkládá nám, jaké bude mít učitele. Nemůžeme po škole vyžadovat, aby je zaměstnávala, protože ještě nemá akreditované obory ani státní souhlas," vysvětluje.
Poslanec Ivan Ohlídal tvrdí, že v minulosti postupovala akreditační komise často benevolentně. Podle něj současná legislativa dostačující. Navrhuje však něco jiného. "V České republice je mnoho vysokých škol, zvláště soukromých, které jsou vysokými školami jen podle názvu. Z hlediska své činnosti a výsledků jsou to střední školy, spíše horší střední školy. Pokud chceme v nejbližší budoucnosti české vysoké školství zachránit, je nutné provést redukci vysokých škol, které vlastně vůbec vysokými školami nejsou," říká.
O tom však rozhodnou až následující roky. Kvůli poklesu demografické křivky bude totiž méně maturantů, než je míst na vysokých školách. U soukromých škol se tak rozhodne, která vyhraje boj o studenta. Pro některé to bude znamenat zánik.
Strefování se do soukromých vysokých škol není spravedlivé
Změní se někdy systém odebírání akreditací na českých vysokých školách, nebo budeme muset stále čekat měsíce a roky, aby z trhu zmizela nekvalitní škola? Jakub Fischer, který má na ministerstvu školství na starosti reformu vysokých škol, se domnívá, že strefovat se do soukromých vysokých škol a do jejich kvality je po deseti letech jejich existence velice populární, ale na druhé straně nespravedlivé.
"Jak víme ze zahraničí a ze zkušeností našich historických univerzit, vybudování pevných základů vysoké školy trvá desítky, někdy i stovky let. U nás soukromé vysoké školy vznikaly na zelené louce, za nulové pomoci státu a čelí trochu nerovné konkurenci veřejných škol. Když něco vzniká jako soukromé vysoké školy, nemůžeme se hned divit, že ne všude je skvělá kvalita. Řada soukromých vysokých škol svoje místo na slunci hledá a řada z nich místo nenajde. To je spontánní proces. Viděli jsme to třeba v bankovním sektoru, byť to bylo drahé," doplnil Jakub Fischer.
Soukromé školy podle něho vznikly jako reakce na překotný demografický vývoj, kdy stoupal počet uchazečů o vysokoškolské vzdělávání, přičemž veřejné vysoké školy ho neuměly pojmout. S demografickým poklesem teď zřejmě přijde tlak na zánik a na spojování soukromých škol do větších celků.
Jakub Fischer však míní, že by se měla změnit legislativa v celém akreditačním procesu. "V rámci reformy terciárního vzdělávání to už chystáme. Už by se neměly akreditovat jednotlivé malé obory, ale měly by se akreditovat studijní programy, možná i oblasti vzdělávání," upřesnil.
Stejně tak si myslí, že se akreditační komise dočká větších pravomocí. Nicméně tím, že bude akreditovat celé oblasti vzdělávání, nikoliv jen obory, nebude mít akreditační komise pravomoc zrušit jeden obor, což by mělo být v pravomoci a odpovědnosti vysoké školy. "V tomto smyslu se část kompetencí přesune na vysoké školy. Jinak by mělo dojít k posílení pravomocí akreditační komise i k její profesionalizaci," řekl Jakub Fischer.
A jak může uchazeč o studium poznat kvalitní soukromou vysokou školu? Podle Jakuba Fischera v současné době nejde už pouze o kvalitu, ale i o relevanci. "Vzdělání, které může být velmi kvalitní, nemusí být prakticky vůbec použitelné. Je tu velká mezera na straně státu, protože nemáme žádné standardizované hodnocení kvality. Uchazeč se musí spolehnout na různé žebříčky, které vycházejí v různých novinách. Myslím, že i sami autoři tuší, že se žebříčky není něco v pořádku a že pouze nahrazují to, co by měl poskytovat stát, tedy poskytování transparentních a snadno dostupných informací," dodal Jakub Fischer.
Ve středu 23. prosince nás bude je zajímat, jak se daří popálené Natálce z Vítkova, která se nedávno vrátila k rodičům z nemocnice.
Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.
