Česká diva okouzluje svým hlasem Curych

"Teď zrovna dělám Händelova Orlanda a každý večer se na něj strašně těším," říká mi operní diva, v civilu nesmírně sympatická usměvavá žena, která do curyšské kavárny Belcanto v sousedství slavné opery přišla spolu s věrnou labradorkou Eyshou.

Martinu Jankovou doprovází téměř na každém kroku. Čekává na ni i během představení. Do Curychu zamířila dnes už celosvětově uznávaná sopranistka z Orlové. "Je nás tu hodně, až na 500 sólistů, kteří během jednoho roku vystoupí. Tím pádem tu máme takové rodinné zázemí. Naštěstí tu neexistuje, že by si operní pěvkyně dělaly v šatnách naschvály. Jezdí k nám nejlepší dirigenti a režiséři světa, takže každý má práci sám se sebou, aby podal nejlepší výkon. Osmdesát až devadesát procent produkcí jsou fantastické výkony," doplňuje pěvkyně.

Opera v Curychu byla rekonstruována v roce 1890 podle projektu z vídeňského ateliéru pánů Fellnera a Helmera. Ti se podíleli i na stavebních plánech pražské Státní opery. "Státní opera Praha byla moje první opera, ve které jsem vystoupila. Proto je to pro mě i kus domoviny," tvrdí diva.

Dnes je pro Martinu Jankovou domovem Švýcarsko. Splnil se jí tak prý dětský sen. "Nikdy jsem nesnila o slávě, ale od dětství jsem si přála najít operu, která by byla blízko přírody, abych si třeba odskočila na hory, a operu, kde fungují mezilidské vztahy. Naše opera je na břehu Curyšského jezera, za půl hodiny jste na sjezdovkách, a vztahy tu máme krásné. Že jdu lyžovat, nesmím říkat moc nahlas. Neříkám to a jdu tam. Když člověk lyžuje, je opatrnější. Nejvíce úrazů je snad v domácnostech a potom na ulici," říká Martina Janková.

Hlavním koníčkem Martiny Jankové je však zpěv. I když u nás vystupuje spíše sporadicky, a proto v Česku zůstává možná ve stínu kolegyň Peckové, Kožené nebo Urbanové, ve světě patří k uznávané operní špičce. Kromě zpěvu si na ní režiséři cení i přirozeného hereckému talentu. Doba, kdy pěvkyně nahnutě stojí na místě, je už ve světě dávno pryč.

"Spíš musím krotit sama sebe, abych se moc nepohybovala, abych udržela klidný dech, protože na scéně létám a řádím. Proto musím dávat pozor na to, abych k tomu mohla i zpívat," svěřuje se Martina Janková.

Při rozhovoru s Martinou Jankovou člověk úplně zapomene, že mluví s divadelní hvězdou. Hvězdnými manýry česká rodačka rozhodně netrpí. Jen potvrzuje, že skutečně velcí lidé bývají zcela normální. A skromní. Jak říká, po nějaké konkrétní roli netouží.

"Mám to štěstí, že mohu zpívat s úžasnými lidmi, a přála bych si pro budoucnost, aby to tak zůstalo, abych mohla na této úrovni pracovat dál," dodává. A my snad budeme mít to štěstí poslechnout si umění Martiny Jankové i na českém jevišti.