Zimní spánek netopýrů - 2. část
Jednotlivé druhy netopýrů se mírně liší v preferencích ideálních teplot zimování. V tom, kterou část štoly nebo jeskyně si jedinci vybírají, hraje roli také množství jejich tukových zásob. Například mláďata, která si nestačila v půli podzimu nahromadit dostatečně velké tukové zásoby pro přežití, chtě nechtě musejí využívat prostory s výrazně nižší teplotou, tedy například vchodové partie štol. Rizikem je, že v těchto místech se může teplota dosti dramaticky měnit, velké výkyvy teploty mohou zvířata probouzet a na každé probuzení pak jedinec spotřebuje obrovské množství energie.
Netopýři jsou na rozdíl od jiných drobných savců živočichové dlouhověcí.
Kroužkování, které se tradičně aplikovalo při výzkumu netopýrů, ukázalo, že netopýři se dožívají i hodně přes 30 let. 10 let věku není u netopýrů naprosto ničím výjimečným. Stará zkušená zvířata mají v rámci svého zimoviště, na které létají, zhruba čtyři místa, která identifikují s přesností na centimetr a která střídají přesně podle typu zimy, respektive sezonních změn ve vnitřní teplotě jeskyně. I během zimního období se totiž teplota v jeskyni mění, není stálá celou zimu. Nejteplejší zůstávají vždy ta nejhlouběji situovaná místa, která by ovšem na začátku zimování byla pro netopýra příliš teplá. Málo by se podchladil a strávil by při zimování více energie, než kdyby byl řádně podchlazený. Zvířata mají tedy začátkem zimování svoje oblíbená místa spíše u vchodových, chladnějších partií podzemních prostor a koncem zimování, kdy už teplota v celém zimovišti klesá na dosti nízké hodnoty, netopýři se posouvají na místa hluboko v nitru obývaných prostor.
Průběh zimování a způsob, jakým ho jednotlivé druhy a jednotliví jedinci zvládají, je neobyčejně pestrý a rozmanitý.
Základním faktorem vyhledávání zimoviště je sociální tradice. Ta fenomenální prostorová situační paměť netopýrů. My můžeme stavy netopýrů v tradičních zimovištích chápat jako velice spolehlivý indikátor stavu prostředí, nebo toho, co se vlastně s netopýřími populacemi děje. Protože netopýři létají stále na svá oblíbená místa a jedině když se v těch místech stane něco dramatického - (nějaký velký zásah, časté návštěvy lidí anebo se tam například naučí chodit kuna), tak se přesunou jinam, zimoviště velice rychle změní.
Nicméně v tradičních zimovištích se netopýři objevují pravidelně, i spolu s mláďaty. Změny početnosti v zimovištích jsou tedy ideálním kritériem pro dlouhodobé sledování změn v netopýřích populacích. A vzhledem k tomu, že netopýři jsou vázáni na zcela specifické charakteristiky prostředí celoročně, mohou změny jejich počtů poskytovat důležité sdělení o změnách jejich prostředí, o globálních změnách klimatu a podobně.
Kontroly zimovišť, které tradičně provádíme, mají především jeden hlavní cíl. My jsme v roce 1969 zahájili program dlouhodobého sledování netopýřích populací v zimovištích. Tenkrát jsme začínali se 16 lokalitami, dnes je v tomto projektu zahrnuto přes 800 zimovišť, která v pravidelném termínu na přelomu ledna a února monitoruje zhruba 80 zájemců o výzkum netopýrů - profesionálních zoologů, ale i amatérů sdružených v České společnosti pro ochranu netopýrů. Díky tomuto čtyřicetiletému monitorovacímu programu máme dnes k dispozici jednu z nejucelenějších řad údajů o stavu evropské přírody, jaká je v celoevropském měřítku k dispozici. V tom množství zimovišť jsou zastoupeny všechny jejich možné typy a také typy regionů, oblastí, od nížin až po horská zimoviště. To nám umožňuje srovnávat změny netopýřích populací z dlouhodobého hlediska i meziregionálně.
K tématu už vyšel příspěvek:
Zimní spánek netopýrů - 1. část
