Energetická válka mezi Ruskem a Běloruskem

A tak namísto opakovných ukrajinsko-ruských plynových třenic, je tu bělorusko-ruský konflikt o ropu. K jeho podstatě se vrátím o něco později. Zajímavější totiž je běloruská reakce, která opět nekoresponduje se zaběhlou představou Lukašenkova hájemství jako poslední proruské enklávy. Minský autoritářský vůdce si našel skulinku ze své evropské izolace a rozvírá ji, jak může. Přitom ovšem hraje i na ruskou strunu, na kterou si nabrnknul Západem tolik popíranou jednotnou celní Unii, Bělorusko-Rusko-Kazachstán, kterou Moskva prosadila i přes odpor WTO, do níž se Moskva dlouhodobě a neúspěšně snaží dostat. Neposlušnost Běloruska je tak trochu asijsko-vazalská.

Požaduje totiž, v duchu celní unie, i bezcelní tranzit ropy do Evropy, včetně ropný produktů zpracovaných na jeho vlastním území. Těžko odhadnout, jak moc to mohla a měla tušit Moskva. A to je právě problém pro Moskvu, která v tom -logicky- nevidí žádnou logiku celní unie. Minsk, ale za podpory západních velmocí, třeba Francie, zvlčil a vyhrožuje, že ponechá, pro změnu bez elektřiny, odtrženou ruskou výspu Kaliningrad. Bělorusko, v intensích ruských argumentů tvrdí, že nejsou dostatečné tranzitní dohody a proto není povinováno dodávkami elektřiny do nejzápadnější výspy Ruska. Ta má aktuálně energetické problémy proto, že v Litvě odpojili tradiční zdroj, Ingnalinskou elektrárnu. Tamní JE byla černobylského typu a EU dlouhodobě trvala na její odstávce. Teď se to podařilo, ale Kaliningrad je místo na litevské Ingalině, tedy JE uvnitř EU, zavislý na Smolenské JE a tranzitu elektřiny z Ruska.

Smolenská jaderná elektrárna je ve Smolenské oblasti a bohužel provozuje hned tři bloky s reaktory RBMK-1000, velmi podobné blokům RBMK-1500, z nichž jeden explodoval v Černobylu. Kaliningrad hlásí hrdinskou připravenost na blokádu, ne snad po vzoru Leningradu za druhé světové války, ale proto, že má, podle svých vyjádření dostatečné energetické zásoby. Běloruské požadavky dokonce zástupce Jednotného energetického systému Boris Zvěrev označil za nepřijatelné, protože se má jednat o 2,5násobném zdražení energie. Dokonce zaznělo slovo vyděračství. Jiní ruští experti ovšem poukazují na provázanost energetických sítí, takže, pokud by Bělorusko, chtělo skutečně přivodit Kaliningradu "blackout" totklo by se to i části kontinentálního Ruska a Litvy. Vladimír Korduba, zmocněnec z Běloruské strany zase tvrdí: nic nadstandardního nepožadujeme. Moskva dlouho věděla o odstávce Ignaliny a musela počítat s nedostatkem elektřiny pro Kaliningrad. Kruh se tím zamyká.

Bilaterální problémy opět ovlivnily ruské evropské partnery. Ruská strana, tvrdí Korduba, měla předvídat všechny možné problémy, včetně finančních. Současně se ale dušuje, překvapivé a podezřelé načasování tranzitu elektřiny do pobaltského Kaliningradu a ropy do Polska a Německa, spolu nesouvisí. Bez ohledu na podobná vyjádření, hlavy ve smutku mají a musejí mít právě Varšava a Berlín, kterým hrozí omezení ropných dodávek. Není pochyb o tom, že se podaří nynější kapriz minsko-moskevský, zase nějak vyřešit. Proč ale musí Evropa vždy staticky figurovat při tak ostentativním vyřizování vzájemných účtů, které s nejvtěší pravděpodobností má zastrašit západní země. V zásadě se jich ale vůbec netýkáí, protože Bělorusko chce, podle Moskvy, bezcelně všechny dodávky ropy, nejen ty pro vlastní spotřebu, ale i ty, které jsou na export, do zmíněných zemí. A to jsou právě problémy dvoustranné. Dalo by se přitom předpokládat, že se budou řešit dvoustranně. Jinak lze těžko vyloučit logické podezření, že celní unie je účelovým zařízením a WTO má pádné důvody odmítat ruskou žádost o členství.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .