Evropská unie, Řecko a státní bankrot
Jestli je v Evropské unii někdo mistrem v podvádění a falšování čísel, jsou to Řekové. Kritéria pro přijetí společné evropské měny euro splnili jen po použití účetních triků. A zcela nedávno jejich ministr financí George Papaconstantinou šokoval své evropské kolegy přiznáním, že řecký státní rozpočet bude ve dvojnásobném schodku oproti původním údajům.
Na vině primárně nebyl nečekaný dopad hospodářské krize, ale manipulace s čísly, ke které se uchýlila předchází vláda pravého středu.
Rázem bylo jasné, že řecké veřejné finance jsou v katastrofálním stavu. Podle současných oficiálních údajů skončil státní rozpočet skoro 13-ti procentním schodkem a je možné, že konečné číslo bude ještě vyšší. Celkový řecký státní dluh už přesáhl 125 procent hrubého domácího produktu. Ratingové agentury snížily rating Řecka na statut, který už v rámci eurozóny není považován za bezproblémový. Řecko tak muselo na finančních trzích za své dluhopisy platit úrok, který ten německý ještě nedávno převyšoval o víc než 280 bazických bodů. Přeloženo do normální řeči to znamená, že financování řeckého státního dluhu se výrazně prodražilo.
Někdo by mohl namítnout, že rozpočet Spojených států je v podobném schodku jako ten řecký a o americkém státním bankrotu přitom nikdo nemluví. To je sice pravda, ale na trzích rozhoduje především důvěryhodnost a tu teď prostě Řecko u investorů hledá jen obtížně. Vláda v Athénách proto musela předložit plán úsporných opatření. Ten počítá s bojem proti korupci, s lepším výběrem daní, ale i se škrty ve výdajích na státní správu, zvyšováním DPH a částečným snížením mezd. Náš Janotův balíček je proti tomu jen slabý odvar, ale analytici jsou i tak přesvědčeni, že plánovaná řecká opatření nejsou dostatečná. Především proto, že počítají s nejistými příjmy v podobě omezení korupce a nejsou tak odvážné, jako třeba současné aktivity v Irsku.
Zásadní je, jak se k problémům Řecka staví Evropská unie, přesněji řečeno eurozóna. V evropských smlouvách je jasná klauzule, která pomoc bankrotujícímu státu přímo zakazuje. Důvod je jasný: disciplína. Kdyby totiž měl hříšník v kapse slib pomoci, mohl by vesele utrácet dál a počítat s tím, že ho jeho bohatší kolegové nakonec zachrání. Také jeden ze členů výkonné rady Evropské centrální banky Jürgen Stark teď v italském listu Il Sole 24 Ore prohlásil, že Řeky nikdo zachraňovat nebude.
Je ale otázkou, jestli je možné takovým prohlášením stoprocentně věřit. Za prvé, Stark patří v rámci banky mezi ty nejkonzervativnější jestřáby. Není překvapivé, že má starost především o finanční disciplínu. Vůbec nejdůležitější ale je, že o případné pomoci Řecku by nerozhodovali bankéři, ale politici. A to hlavně ti němečtí, protože jen Německo jako zdaleka nejsilnější ekonomika eurozóny by si mohlo něco takového dovolit. Je příznačné, že tehdejší německý ministr financí Peer Steinbrück před necelým rokem jasně naznačil, že eurozóna nenechá žádný stát padnout. O něco mírnějšími slovy to před pár týdny potvrdila i kancléřka Angela Merkelová. Můžeme tedy předpokládat, že postup rozhodujících činitelů eurozóny bude v příštích měsících následující: do Athén budou pršet velmi silná prohlášení o nutnosti odvážných reforem a škrtů, a také zdůrazňování, že Řekové si své problémy musejí vyřešit samy. Kdyby ale přece jen došlo na nejhorší, je dost pravděpodobné, že Němci Řecko tak zvaně ve štychu nenechají.
Úplně jinou otázkou je, jakou podobu by ale případná pomoc mohla mít a jak by eurozóna postupovala. Tady vidíme velkou mezeru v evropských smlouvách a bylo by žádoucí, aby státy platící eurem do budoucna příslušná pravidla vypracovaly. Konec konců, precedent už existuje: když země v potížích žádá o pomoc Mezinárodní měnový fond, musí se podrobit striktní ozdravovací kůře, kterou jí naordinují jeho experti. V ideálním případě by se mohlo stejně postupovat i v eurozóně a kancléřka Merkelová už o tom dokonce mluvila. Odpor ze strany dotčeného státu by jistě byl velký, ale daná země by asi v krizové situaci neměla na výběr.
Buď jak buď, nezbývá než doufat, že nedojde na nejhorší a taková varinta nebude muset být použita v praxi. Řecko si chce letos půjčit 54 miliard eur, z toho největší část v březnu a dubnu. Na jaře tedy uvidíme, jestli na finančních trzích obstojí.
Už teď je ale zřejmá jedna věc: když se země Evropské unie bavily o boji s krizí, neustále zdůrazňovaly nutnost vzájemné koordinace. Ta je mantrou i nyní, když se zdá, že krize odeznívá a na pořadu dne jsou tak zvané výstupní strategie, tedy stahování fiskálních a monetárních injekcí z ekonomik. Lídři Unie se usnesli na tom, že pro většinu států bude rok 2010 ještě rokem stimulace ekonomiky a čas utahování opasků nastane až v roce 2011. Na příkladu Řecka, Španělska a brzy možná i Velké Británie ale vidíme, že v koordinaci budou mít hlavní slovo finanční trhy. Jejich důvěra v některé ekonomiky Unie výrazně klesá, což tyhle země přinutí šetřit dřív, než si přály. Dominantním tématem Unie v roce 2010 prostě nebude další lití miliard do kulhajícího hospodářství, ale snaha o ozdravění veřejných financí. A to bez ohledu na společné deklarace ministrů financí nebo premiérů. V letošním volebním roce by si tuhle tvrdou pravdu měli uvědomit i čeští politici. Další záplavu předvolebních slibů už finanční trhy Česku nemusely prominout.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
