Příznačný spor o termín voleb
Dvě věci jsou i v novém roce jisté: politici nevynechají žádnou příležitost k rozehrání okázalého konfliktu a prezident s domovnicí si vždy dokáží prosadit svou. Aktuální spor o termín řádných voleb do Poslanecké sněmovny zkusme rozmotat od motivací jednotlivých aktérů.
Občanská demokratická strana se za přikyvování některých sociálních demokratů domáhá voleb nejpozději v půlce května. Prý jsme si provizorií, včetně úřednického kabinetu, užili dost, a je nezbytné, aby se politická vláda co nejrychleji pustila do přípravy rozpočtu na rok 2011.
O čem však nemluví, je zájem na neprotahování předvolební kampaně. Nic si nenalhávejme. Kampaň, byť ztlumená, jež zde probíhá přinejmenším od pádu Topolánkovy koalice, partaje něco stojí. A například členové ODS napříč republikou si již stěžují, že pražské centrum má tendenci utrácet jejich regionální peníze. Volební štáby modrých i oranžových už také možná brblají, kdo má stále vymýšlet čerstvé slogany a témata mezistranického boje.
Lidovci se přihlásili k pozdějšímu volebnímu termínu. Podle nich by měly velikonoční svátky zůstat kampaní neposkvrněné. Svobodově týmu nadto může být délka a cena kampaně jedno. KDU-ČSL tone v dluzích tak či tak.
Nejhlasitějším zastáncem voleb o posledním květnovém víkendu je Václav Klaus. Na jeho straně je silný logický argument: Budeme-li pravidelně zkracovat volební období více, než je nutné, posuneme časem, pravda v řádu desetiletí, výběr poslanců z ideálního počátku léta na nešťastnou zimu. Ovšem i pan prezident může mít postranní úmysly. Čím déle bude zemi spravovat populární Fischerova vláda, se kterou si mimochodem velmi rozumí, tím déle bude on sám moci vystupovat jako suverénní dirigent a arbitr ústavně-politického dění.
Zatím to vypadá, že Klausův názor převáží. Straničtí lídři jsou na něj krátcí. Jediný, kdo by se mohl vzepřít, je premiér Fischer. Je totiž bohužel zhusta zapomínáno, že vyhlášení termínu voleb je prezidentova Ústavou daná kompetence, která ke své platnosti vyžaduje spolupodpis předsedy vlády. Kabinet navíc nese za tento krok hlavy státu odpovědnost, proto by měla mít definitivní slovo vláda, nikoli prezident. Vyprávějte to ale někomu v české divočině, v níž je pohrdání Ústavou či Ústavním soudem na denním pořádku.
Kromě toho, Jan Fischer vládne s chutí a my voliči můžeme být rádi, že se po loňských soudních a partajních tanečcích vůbec nějakých voleb konečně dočkáme.