Česká krajina volá po vodě
V CHKO Broumovsko se ochránci přírody, spolu se zemědělci snaží dát do pořádku krajinu, která byla za minulého režimu značně zdevastována. Některé nevhodné zásahy do krajiny bohužel můžeme zaznamenávat i dnes. Nejvíce škod jsme podle Jiřího Malíka ze Správy CHKO Broumovsko napáchali u vodních toků. Podrobnosti zjišťoval redaktor Miroslav Ponomarev.
Pakliže je někde tok zahloubený, narovnaný a ještě ke všemu třeba vybetonovaný či jinak zpevněný, to je pro krajinu absolutně to nejhorší, co může být. Nejen, že taková úprava povodním napomáhá, protože voda je z povodí velmi rychle odvedena, současně jsou vodní toky zanášeny a následné čištění je potom pro správce povodí finančně náročné. Zároveň, a to je také podstatné, nám to vysušuje krajinu a tento efekt podporuje klimatické změny. Nejen naše chráněná krajinná oblast, ale celá Česká republika jako významné pramenné území by měla být v tomto směru mnohem lépe obhospodařovaná, aby se tu voda zadržovala. Tím můžeme ovlivnit i klimatické změny ve větším měřítku, protože voda působí do značné míry jako chladnička. U nás vymizela řada vodních ploch v krajině. Když se podíváte na mapy tereziánského katastru, kde všude byly podmáčené louky a mokřady, a srovnáte to s dnešním stavem, je to opravdu zoufalá situace. Souvisí s tím samozřejmě úbytek rostlinných a živočišných druhů a další důsledky. Voda je pro krajinu základ, musíme ji začít chránit, musíme ji obhospodařovat úplně jiným způsobem než dosud.
Bohužel mnohá protipovodňová opatření, která se dnes provádějí, k devastaci krajiny stále přispívají.
Například udělat hráz těsně nad ohroženým objektem, prohloubit tok nebo udělat polder, to jsou dneska už nevyhovující způsoby regulace toku. A v řadě případů naprosto konfliktní se Zákonem o ochraně přírody, protože tok, niva , mokřad apod. jsou významné krajinné prvky chráněné zákonem, ať už v rámci CHKO nebo mimo ni, a u nich se nesmí snižovat tzv. ekostabilizační funkce.
Zachování ekostabilizační funkce zahrnuje několik požadavků.
Od udržení biologické rozmanitosti toku, přes udržení jeho vodnosti, čistoty a jeho samočistících funkcí. A všechny výše zmiňované zásahy, tj. zdi, betonování toku aj., jsou s těmito funkcemi v rozporu.
Protipovodňová opatření proto nelze provádět jen v místě, kde chceme povodni zabránit.
Musí se měnit celé povodí. Změna se musí týkat jednak samotných toků – tam například provádíme revitalizaci, tj. vymělčíme tok, uděláme znovu meandry apod. Pak by se měla zlikvidovat některá odvodnění provedená nevhodně v minulosti, díky nimž je většina vody odvedena na jaře, a v létě je potom vody nedostatek a vysychají studny. Musíme také přesvědčit zemědělce o tom, že je pro krajinu vhodné jiné hospodaření. Například nemohou orat po spádnici, ale po vrstevnici – pak přímo pracují na tom, aby vodu z krajiny odvedli co nejrychleji. Je potřeba si uvědomit, že tím zároveň přicházejí o svůj výrobní prostředek, voda jim potom velmi významně odnáší zemědělskou půdu.
Pro nápravu škod v krajině je ale potřeba udělat ještě víc.
Třeba některé pásy země, kde se voda valí častěji, třeba po přívalových deštích, by se měly zatravnit, udělat tam tzv. průlehy. Okamžitě by se krajina vylepšila. U nás v CHKO Broumovsko už někteří zemědělci přistoupili na ekologické zemědělství, také plně využívají dotací pro opečovávání travních porostů, tj. zatravňují ornou půdu, a situace se o mnoho zlepšila. Ale pořád to ještě nestačí, musí se ještě v tomto směru velice přidat a bude nás to stát velké peníze, abychom napravili chyby z minulosti.
