Přípravy na londýnskou konferenci o Afghánistánu s novou Karzaího vládou pokračují

22. leden 2010

Ministři nové afghánské vlády -- tedy jejich nadpoloviční většina, po neschválení některých už druhých nominací prezidenta Karzaího parlamentem -- složili v pondělí přísahy do rukou prezidenta. Poté se mohly konečně rozjet naplno přípravy na mezinárodní londýnskou konferenci o Afghánistánu, naplánovanou na 28.ledna.

Přípravy začaly i přesto, že -- jak už řečeno -- parlament schválil jen část, tedy po pouhých sedm ze 24ti nominací v prvním kole i sedm nominací z druhého kola, což pro Karzaího není údajně příjemné a odebral se na parlamentní prázdniny. Pozorovatele tvrdí, že afghánská parlamentní demokracie začíná alespoň spolehlivě fungovat, neboť po zevrubných slyšeních kandidátů hlasují poslanci o každém členu vlády zvlášť v tajné volbě. Experti i vlády západních demokracií si ovšem údajně oddechli, neboť Karzai už po dvou kolech parlamentního schvalování má nyní nadpoloviční většinu 14ti navrhovaných ministrů. Obsazena jsou právě ta nejduležitější ministerstva, tedy zahraničí, vedené Zalmajem Rasúlem, obrana, spravedlnost, vnitro, finance, zemědělství, sociální péče a podobně.

To je klíčově důležitou podmínkou právě co se týče zevrubných příprav na mezinárodní konferenci v Londýně o další hospodářské pomoci Afghánistánu, o bezpečnosti, o prohlubování kvality demokratického vládnutí a o sousedských vztazích v regiónu. Není divu, že o minulém víkendu hned v Kábulu jednali jak britský ministr zahraničí David Miliband, tak i americký zvláštní vyslanec pro Afghánistán a Pákistán Richard Holbrooke. Konference by se měli účastnit ministři 43ti zemí ASAF, tedy koalice zemí, jejichž jednotky pomáhají upevňovat bezpečnost, obnovu a rozvoj země. To má zahrnovat například i způsob jak demokraticky zajistit jmenování čtyř stovek provinčních i okresních guvernérů a další trénink úředníků státní správy, policistů a podobně. Britský premiér Brown k tomu prohlásil, že konference by v kostce měla koordinovaným způsobem zabezpečit vojenskou a politickou strategii a Miliband sám se nechal slyšet, že politické uspořádání je stejně tak důležité jako to vojenské zajištění míru, neboť úspěch nebude posuzován počty zabitých Talibánců, ale počty Afghánců žijících v míru pod ochranou ústavy země.

Do jaké míry se to vše zatím daří je stále předmětem diskusí mezi experty a médii na pozadí posílení mezinárodních vojenských jednotek v rámci strategie tzv. ,,surge'', nebo-li ,,vzedmutí počtů'' amerického prezidenta Obamy, které stále probíhá. Mezitím pokračuje také diskuse o tom, jaký typ armády je nejlepší alternativou v boji proti partyzánskému typu nepočetných a slabě vyzbrojených talibánských milicí. Britský velitel armádního generálního štábu generál Sir David Richards například v přednášce v Mezinárodním institutu strategických studií v Londýně argumentoval tím, že pro takový druh nepřítele je dnes rozhodujícím prvkem úspěchu velký počet dobře vyzbrojených a velmi mobilních jednotek s vrtulníky a nikoliv letadel či válečných lodí. Dodal pak, že pokud připustíme, že boj s Talibánem přinutil naše armády k přehodnocení priorit, bude to právě zvýšení počtů vojaků na úkor nejtěžší výzbroje -- která v takových polních podmínkách není k ničemu -- co pomůže zajistit vítězství nad Talibánem.

Mezitím jakoby se v Kábulu v pondělí tohoto týdne potvrdila slova generála Richardse, když do středu města pronikla skupinka sedmi Talibánců, zamaskovaných, dobře vyzbrojených sebevražedných útočníků. Po sebevražedném výbuchu automobilu maskovaného jako ambulance u kontrolního armádního bodu po prozrazení, se jiní útočníci ze skupiny pokusili o ovládnutí obchodního střediska a mezinárodního hotelu Bamijan vedle ministerstva financí a začali střílet na armádní a policejní hlídky. Ukázalo se však, že afghánská armáda byla dobře připravena a záhy bylo všech sedm Talibánců zabito. Někteří vlastními sebevražednými výbuchy, jiní střelami afghánské armády. Škoda jen, že přitom zahynuli dva policisté a dva civilisté a jeden agent speciálních služeb a sedmdesát civilistů utrpělo převážně lehčí zranění. Útok trval zhruba od deseti ráno do tří odpoledne, kdy se vyhodil do povětří poslední útočník. Zatímco talibánský ,,mluvčí'' tvrdil, že útočníků bylo dvacet -- což se nepotvrdilo -- a dodal, že útok byl dílem ,,našich svatých válečníků'', což vyznělo v souvislosti s mrtvými a raněnými civilisty téměř jako provokace vůči většině Afghánců. Už zmíněný americký vyslanec pro región Richard Holbrooke k tomu prohlásil, že útok ukazuje stále větší zoufalost Talibánu útočícího na své vlastní muslimské civilisty a s tím nelze než souhlasit. Pár západních médií sice tvrdilo, že útok byl důkazem převahy Talibánu, ale tomu se experti jen s ťukáním na čelo smutně usmívali. A afghánské policii a armádě nelze než blahopřát, že zabránily ztrátám, které mohly jít do desítek mrtvých... Jen tak dál.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: jj
Spustit audio