Další neúspěšný americký pokus o oživení mírových jednání mezi Izraelem a Palestinci

22. leden 2010

Spojené státy v poslední době poněkud polevily v úsilí o oživení mírových jednání mezi Izraelem a Palestinci, ale naděje se nevzdávají. Americký zmocněnec George Mitchell přijel na Blízký východ po více než dvou měsících, aby se pokusil prolomit slepou uličku, do které rozhovory dostali právě Američané. Loni vznesli unáhlený požadavek, aby Izrael zastavil výstavbu židovských osad na Západním břehu a ve východním Jeruzalémě, a vzbudili v Palestincích dojem, že jej prosadí.

Předseda samosprávy Mahmúd Abbás od té doby odmítá jednání obnovit, dokud výstavba neustane, přestože Američané na tom už dávno přestali trvat, když zjistili, že současná izraelská vláda na úplné zmrazení nepřistoupí a zcela vylučuje jakékoli omezování ve východním Jeruzalémě. Situaci ještě víc zkomplikovala Abbásova podmínka, aby se Izrael předem zavázal ke stažení k hranicím z roku 1967. K návratu k jednání Palestince nepřimělo ani bezprecedentní prohlášení premiéra Binjamina Netanjahua, ve kterém vůbec poprvé podpořil vznik palestinského státu, ani listopadové dočasné zmrazení výstavby osad na Západním břehu na deset měsíců. Palestinci by bez splnění požadavků považovali Abbásův návrat k jednání za projev slabosti, a tak samosprávě nezbývá než na nich trvat. Jak se vyjádřil jeden její představitel, "Američané nás vysadili na vysoký strom a odnesli žebřík."

Teď ho pro ně už řadu měsíců marně hledají. Před Mitchellovým příjezdem se objevily nejrůznější nápady. Podle jednoho by Američané Palestincům písemně zaručili vznik palestinského státu s hranicemi z roku 1967 a východním Jeruzalémem jako hlavním městem. Takové záruky by samosprávě mohly stačit k ospravedlnění návratu k jednání, jenže Mitchell je nakonec nepřivezl - podle kuloárních informací proto, že si Washington nemůže být jist, že Netanjahuova vláda něco takového skutečně splní, i kvůli obavám, že by Abbás své požadavky dále stupňoval.

Abbás také přišel s návrhem, aby Palestince u jednacího stolu zastupovali Američané a vyjednali za ně s Izraelem definitivní hranice budoucího palestinského státu. Netanjahu Mitchellovi ve čtvrtek řekl, že to nepovažuje za nutné.

Ani on mu jeho komplikovanou misi neulehčil. Nedávno prohlásil, že o Jeruzalém se Izrael s Palestinci nikdy dělit nebude, a tento týden přidal požadavek trvalé izraelské vojenské přítomnosti na východní, tedy jordánské straně budoucího palestinského státu, aby se předešlo pašování zbraní. Palestinci to samozřejmě odmítli a Abbás zopakoval, že bez splnění podmínek s Izraelem jednat nebude. K dalším gestům Američané Netanjahua nepřiměli - vláda má pocit, že jich už udělala dost.

Palestinci jsou však pod obrovským mezinárodním tlakem - Netanjahu provedl značné ústupky, ale Abbás stále trvá na svých podmínkách. Dokonce i zástupce Evropské unie na palestinských územích Christian Burger mu při úterním předávání části celoročního evropského příspěvku ve výši 500 milionů eur řekl, že finanční pomoc samosprávě nemůže bez pokroku v jednáních pokračovat a evropští daňoví poplatníci budou chtít vědět, na co vlastně peníze plynou. Tato otázka zmocněnce napadla poté, co Evropská unie věnovala Palestincům v posledních deseti letech více než čtyři miliardy dolarů.

Ze stromu Palestincům nepomohl ani čtvrteční výrok Baracka Obamy, který v rozhovoru pro časopis Time přiznal, že přecenil svou schopnost přimět obě strany k jednání, a postěžoval si, že ani není ochotná udělat nějaké odvážné gesto, které by mírový proces posunulo kupředu.

V tom má nepochybně pravdu. Obě strany v současnosti považují mírový proces za tak trochu zbytečný. Situace není špatná - v Izraeli panuje relativní klid, protože palestinský terorismus vloni klesl na historické minimum, a Palestinci si zase užívají nebývalou prosperitu na Západním břehu díky uvolnění restrikcí a fungující bezpečnostní spolupráci palestinských a izraelských bezpečnostních složek. Abbás, který před půldruhým rokem nepřistoupil na bezprecedentní územní nabídku tehdejšího premiéra Ehuda Olmerta, dobře ví, že od Netanjahua podobnou nikdy nedostane. Situaci komplikuje i rozštěpení palestinských území a neschopnost samosprávy usmířit se s Hamasem, který každý ústupek Abbáse využívá k jeho diskreditaci. A Netanjahu ze svých pozic neustoupí, protože by se mu rozpadla vláda i voličská základna. Pro oba je proto výhodnější jednání raději vůbec nezahajovat. Víc je zajímají jejich voliči než budoucí palestinský stát.

Ani jeden však nechce narušit vztahy s Washingtonem. Mírová jednání tak časem nepochybně obnovena budou a zúčastněné strany jistě najdou způsob, jak Palestincům z jejich vysokého stromu pomoci. Abbás i Netanjahu však jednání povedou spíš proto, aby udělali radost Američanům.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: gzb
Spustit audio