Kolektivní samota aneb Sleeping Around
Čtyři současní britští autoři spojili síly, aby napsali společně hru Sleeping Around. Tento zajímavě konstruovaný dialog mnoha postav určený pouze dvěma hercům nyní uvádí Strašnické divadlo.
Hra Sleeping Around je zajímavým divadelním experimentem. Angličan Mark Ravenhill, Irka Hillary Fannin, Skot Stephen Greenhorn a Welšanka Abi Morgan se na sklonku minulého století sešli, aby propojili krátká a zdánlivě banální setkání několika párů divadelních postav. Postav, které jsou skutečnými lidmi v dnešním světě, hovoří přirozeně a civilně, jak jen dovedou (anebo také nedovedou), o svých problémech. Spalující láska nebo chladný sex, kariéra a svědomí, všudypřítomná neschopnost komunikovat s okolím, osamělost osobní i všeobecná se tu v dialozích navzájem konfrontují a vytvářejí všední, nepříliš lichotivý obraz našich životů. Tak i Lyndsey nakonec přiznává umírajícímu partnerovi: "Miluju tě, protože chci bejt milovaná," Greg se odmítá čímkoli citovým zabývat: "To co chceme, to je absolutně jedno, přání se nemusí vyplnit," a Hellen téměř vzlétá při slovech: "Co když se svět točí jen z touhy!" Postavy mluví častěji o sobě, jejich partnerství nejsou skutečná, jsou přiznaně osamělé, ale láska je pro ně spíš osobní utilitarismus. V tom, jak přijímají životní podněty sami neodhalí (ale divák si nejspíš všimne), že mají v noci chuť na studené kravské mléko, protože hledají něco opravdového. Nebo naopak stroze přiznají: "Pořiďte si dítě, v posteli ho uslyšíte oddechovat, nebudete tak sama..." Každý z autorů hry pochází z jiné části Británie, což samo o sobě naznačuje, že to, co tady vyplouvá na povrch, nebude lokální problém.
V inscenaci Strašnického divadla je zachován původní autorský záměr - 12 postav hrají jen dva herci (Ljuba Krbová a Jan Zadražil). Hra tím dostává dobrodružný spád, navíc uvědomíte-li si, že jedna z postav vždy zůstává a v příštím obraze se potká s někým jiným. To tvoří kontinuitu podprahového příběhu, příběhu dnešního světa, jenž si divák skládá jako puzzle, aby se vše nakonec kolem konzumních symbolů ohnulo ladně a pevně jako bytelný most. Autorská koncepce Sleeping Around tedy připomíná spíš stavbu povídkového filmu.
Takto koncipovaný text by měl být především hereckou výzvou. Představitelé postav zůstávají pořád na scéně, nevydechnou si ani na chvilku. Chladně abstraktní, bílými lepenkami naznačený scénografický prostor (autorem výpravy je Milan David) je uzavírá do klece a staví na obdiv každou chybu. V několika prvních obrazech mne "tahala za uši" mírně nezúčastněná, jako by odříkávaná poloha Jana Zadražila. Nicméně s vršením dalšího jako by se dostal "do obrazu" a například postava Collina, který se od milenky vrátí do postele k manželce pro trochu toho domácího štěstí, mu sedí výborně. Ljuba Krbová zvládne všechny věkově rozmanité ženské postavy s profesionalitou sobě vlastní. Režisér Vojtěch Štěpánek, debutující na velké scéně Strašnického divadla, dokázal své zkušenější herecké kolegy vést bez zbytečně velkého násilí i v tak náročných podmínkách, jakým je text Sleeping Around.
Je zvláštní, že tato hra doposud zůstávala českými divadly (s výjimkou komorní činohry Divadla Na prádle) prakticky opomenuta, zatímco mnohem slabší Ravenhillovy kusy se na jeviště dostávají. Každý z autorů hry pochází z jiné části Británie, což samo o sobě leccos vypovídá o reálném světě. Strašnické divadlo touto inscenací sympaticky otvírá svou hlavní scénu současnému světovému dramatu.
