Jean-Claude Juncker chce koordinovat hospodářskou politiku eurozóny
Lucemburský premiér byl znovu, počtvrté, zvolen do čela Euroskupiny, v níž zasedají ministři financí eurozóny. Byl zvolen jednomyslně, což není žádné překvapení. Byl totiž jediným kandidátem. Ekonomická krize ale zřejmě posílí význam této volby. Ukazuje na to stav řeckých financí. Eurozóna nemá nástroje, jakými by mohla svým členům, kteří nerespektují společně zavedená kritéria, cokoliv nařizovat.
Jelikož termín "hospodářská vláda", který vymyslela Francie, je tabu, neboť Německo o něm nechce ani slyšet, chce Juncker zlepšit koordinaci hospodářské politiky, a proto vymyslel "postup analýzy a dohledu nad touto politikou v jednotlivých státech, podobný tomu, jaký již existuje u rozpočtové politiky". Již v pondělí ostatně vykonala Euroskupina nový nátlak na Athény a usoudila, že nyní je třeba vyčkat, jestli jsou opatření ohlášená řeckou vládou dostatečná.
Jean-Claude Juncker si také přeje, aby mohla Evropská komise vyslovovat skutečná varování státům, jejichž politika by mohla podkopávat konkurenceschopnost Evropské unie. Nebude mít snadný úkol, neboť jeho spoluhráči budou různé země, lišící se v názoru, jakou roli má hrát Euroskupina, Evropská komise, žárlivě si střežící své výsady, a tvrdě nezávislá Evropská centrální banka.
Zde mu může velmi pomoci, a také zřejmě pomůže, hlavně jeho smysl pro kompromis, a jeho trvalé zaujetí pro Evropskou unii.
Lucemburčan Juncker si stanovil trojí agendu, aby, jak řekl, "zavedl kolektivní a solidární správu společné měny". Zaprvé - obnovit rozpočtovou disciplínu v eurozóně. To je významný úkol v době, kdy je soudržnost Unie ohrožena téměř krachujícím Řeckem. Většina států je kvůli krizi vyšetřována pro přílišné rozpočtové schodky a budou mít potíže s navrácením se do rámce paktu stability a rozvoje, reformovaného v roce 2005 pod vedením Jeana-Clauda Junckera. Zadruhé a hlavně hodlá předseda Euroskupiny zlepšit koordinaci hospodářské politiky uvnitř eurozóny. Juncker chce, aby Euroskupina byla zárodkem hospodářské vlády, a chce klást důraz na konkurenceschopnost evropského hospodářství. Podle něj by měla být Evropská komise schopná vydávat varování státům, jejichž makroekonomická politika by mohla zvýšit rozdíly nebo podkopat měnovou unii.
A konečně zatřetí chce Juncker pracovat na sjednocení mezinárodního zastoupení eura, vedle prezidenta Evropské centrální banky. Vyžaduje zastoupení na zasedání G dvacítky a vyžaduje jednotné křeslo pro eurozónu v Mezinárodním měnovém fondu. Ví přitom, že je to krajně citlivé téma. Evropané jsou již v těchto organizacích zastoupeni až příliš, a jejich pozice se někdy liší. Velké země zóny, jako je Francie, Německo nebo Itálie, se budou svého křesla těžko vzdávat. Navíc musí evropská delegace na zasedání G dvacítky v příštích měsících počítat s novou osobou, a tou je první trvalý předseda Evropské rady Herman van Rompuy. Ten se stal prvním evropským prezidentem místo Junckera, který měl pro tento post všechny předpoklady. Všichni uznávají, že je géniem kompromisu. To je dáno již tím, že se narodil v zemi, kde všichni od narození hovoří třemi jazyky - německy, francouzsky a lucembursky, a brzy se učí další řeči. Jako liberál lpí na hodnotách sociální spravedlnosti, a jako křesťan má s Bohem řadu přátelských dohod, jak říká jeden jeho přítel. Bez jeho schopnosti vytvářet kompromisy by Evropa zřejmě dosud čekala na vytvoření hospodářské a měnové unie, kterou koncipoval bývalý předseda Evropské komise Jacques Delors. Několikrát se mu podařilo dosáhnout kompromisu mezi Brity, kteří byli proti jakékoliv integrační smlouvě, středozemními státy, které chtějí být co nejméně omezovány, a Němci, kteří chtějí naopak více regulace.
Za svůj neúspěch při volbě evropského prezidenta ale vděčí hlavně prezidentu Sarkozymu. Ti dva si prostě nepadli do noty. Jeden kouří a pije, druhý jogguje. Jeden je pozorný vůči malým zemím, druhý dbá na to, aby velké země neztratily kontrolu. Jeden chce jednat v rámci unijních institucí, druhý radši ohýbá pravidla, aby mohl jednat. Juncker je federalista, lpící na evropské politické integraci, zaujímá místo v galerii otců zakladatelů. Francouzský prezident uplatňuje mezivládní Evropu, a autorita Junckera mu leze na nervy. Junckerovi je letos pětapadesát let a lze jen doufat, že neřekl poslední slovo.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
