Společné cesty
Pražský Institut Cervantes představuje na začátku letošního roku výstavu věnovanou současné španělské fotografii. Název Společné cesty evokuje přístup deseti autorů k tomuto uměleckému médiu. Fotografie je pro ně způsob života, bytí. Společně vypovídají o španělské kultuře, snaží se ukázat "španělskou duši".
Všechno začalo v Číně
Současná výstava se koná v Praze od 27. ledna do 26. února 2010, její kořeny však sahají o tři roky zpět. Výstavu totiž připravila španělská kulturní instituce SEACEX pro čínské bienále v roce 2007, když byl v Číně vyhlášen tzv. "španělský rok". Výstava umístěná v Muzeu umění v Kantonu se setkala s velkým ohlasem. Organizátoři se proto rozhodli ukázat ji veřejnosti v dalších koutech světa. Síť středisek Institutu Cervantes byla ideálním východiskem. Jen v roce 2009 putovala výstava přes Istanbul, Dublin a Varšavu. Z Prahy bude odvezena do Neapole.
Od reportáže po koncept
Pojem "současná fotografie" je nesmírně široký. Kurátoři Oliva María Rubio a Alain Julien vsadili na jistotu. Vybrali deset autorů narozených v 50. až 70. letech 20. století, kteří již získali světové renomé, jsou aktivními umělci a přitom jejich tvorba ještě není uzavřená. Jejich dílo se soustředí na různé žánry, od dokumentu, reportáže, přes experimentální a poetické ladění po konceptuální polohu.
Fotografie Cristiny García Rodero "mluví o minulosti, o vzpomínkách a zapomnění, o obřadech a tradicích, jež jsou na pokraji vymizení", říká Oliva María Rubio. Snímky zachycují atmosféru venkova, folklóru, církevních svátků s pohanskými vlivy tak, jak byly živé od počátku 70. let po dobu následujících patnácti let, kdy trval autorčin terénní výzkum, při kterém procestovala celou zemi. Z historického pohledu uběhla dodnes jen krátká doba, přesto se nám fotografie zdají být velice vzdálené. Zkoumavý pohled autorky zachycující neobvyklé situace s humorem či ironií dodává prostému dokumentu různé možnosti výkladu.
Portréty osobností tzv. madridského hnutí, umělecké generace nastupující po Frankově smrti a konci diktatury (1975), vystavuje samouk Alberto García-Alix. Umělec mapuje osudy lidí, kteří si až příliš užívali nabyté svobody a jejichž život předčasně skončil kvůli onemocnění AIDS nebo drogové závislosti. Na fotografiích však září v době svého uměleckého vrcholu.
Nejvíce technických prostředků uplatňuje z vystavované desítky autorka s pseudonymem Ouka Leele. Surrealistické vidění světa přenáší umělkyně na papír malířskými způsoby. Charakteristické kolorování akvarelovými barvami zvýrazňuje důmyslnou kompozici. Názvy děl jsou básnické úryvky: "Ráno se probouzím a v mém domě je louže..." Kam jdeš má lásko, lásko má, se vzduchem ve sklenici a mořem na skle?."
Dvojice María Bleda a José María Rosa si libuje ve fotografických cyklech. Na výstavě je zahrnut výběr ze série "Bitevní pole". Autoři vyfotografovali místa, kde se odehrály významné bitvy. Dnes jsou to scenérie bez jakékoli válečné připomínky. Teprve název místa a rok vedou diváka k připomenutí pohnutých událostí.
Chema Madox je pražskému publiku znám díky samostatné výstavě v IC. Umělec pracuje s fragmenty každodenní reality, jež díky neobvyklým spojením získávají nový význam (žiletka jako knižní záložka, talíře v kanálu jako v odkapávači, kapky vody navlečené na niti jako korále atd.).
Javier Vallhorat od počátku své umělecké tvorby pracuje s konceptem. Na výstavě je jeho dílo zastoupeno černobílými fotografiemi malého formátu. Jsou na nich zobrazeny rodinné domky. Při bližším pohledu zjistíme, že se nejedná o reálné stavby, ale o modely zasazené do kamenité prázdné noční krajiny jako návrh architektury, jež by v těchto místech mohla vzniknout.
Cristóbal Hara zaznamenává život Španělů v tzv. "rozhodujícím okamžiku". Uprostřed všední atmosféry se odehrává nečekaný děj (např. vozíčkář táhne za sebou holčičku na skatu). Čistý záběr fotoaparátu Ferrana Freixi ukazuje místa, kde se zastavil čas na počátku minulého století. Jedná se o detailní snímky z hotelů a restaurací. Fotografie z cyklu Neděle Xaviera Ribase vyprávějí o tom, jak tráví Španělé volný čas. Ángel Marcos překročil hranice Španělska, zachytil typické rysy kubánské Havany.
Výstava Společné cesty je fotografickým svědectvím španělské historie 20. století. Vypráví o běhu času a pomíjivosti existence lidí, věcí a příběhů. Řada snímků osciluje na hranici reality a fikce, hraje si s divákem. Desítka autorů představuje široké spektrum uměleckého vyjádření, které rozšiřuje náš pohled na fotografii.
Institut Cervantes, Na Rybníčku 6, Praha 2
27. ledna - 26. února 2010
otevřeno ve všední dny od 13 do 18 hodin
Vstup zdarma
