Výhody chůze na patách
Lidé, lidoopi a medvědi sdílejí jednu věc, kterou u jiných savců nenajdeme - při chůzi nejprve došlápnou přes patu a teprve pak se zhoupnou na prsty. Z evolučního hlediska je to trochu záhada, protože pro rychlý běh je došlapování na prsty daleko efektivnější.
Na otázku, proč se naši předkové uchýlili zrovna k takovému způsobu chůze, teď dokázali odpovědět výzkumníci z Utažské univerzity. 27 lidí - od sportovně založených dvacátníků po čtyřicátníky - nechali vědci kráčet či běhat různým tempem na běžícím pásu. Každý člověk si na pásu vyzkoušel nejen přirozený běh a chůzi, ale také došlapování na prsty a celou přední část chodidla. V průběhu sportovního výkonu vědci měřili člověku na pásu jak spotřebu kyslíku, tak sílu, kterou působil na běžící pás, a výkon některých svalů dolních končetin.
Výsledky studie ukázaly, že běžecké schopnosti člověka ve srovnání se savci, kteří kráčejí po prstech, příliš slavné nejsou. Náš běh je velmi neekonomický, ale zato v chůzi si můžeme gratulovat. Chůze přes patu je totiž z hlediska spotřebované energie o 53 % úspornější než došlapování na přední část chodidla a o celých 83 % šetrnější než chůze po prstech. Naši předkové tedy zřejmě zavrhli výhody rychlého běhu ve prospěch dlouhodobých toulek za potravou, při kterých nachodili obrovské vzdálenosti a nevyčerpali přitom všechnu svoji těžce nabytou energii.
