Mořský ekosystém se po největším vymírání v dějinách vzpamatoval mnohem rychleji, než se zatím zdálo. Dokazují to fosílie obřích plžů, které jsou staré asi 254 milionů let.

0:00 16. února 2010 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Největším masovým vymíráním v dějinách Země byla událost na rozhraní permu a triasu před 252,6 miliony let. Během ní bylo zcela zdecimováno více než 90 % všech mořských druhů. Ty, které katastrofu přežily, se musely potýkat s velmi změněným prostředím: oceány obsahovaly méně kyslíku, voda v některých oblastech byla jedovatá a zaběhané potravní řetězce náhle zkolabovaly. Přeživší organismy se s tím vyrovnaly zmenšením své velikosti, což paleontologové s nadsázkou označují jako liliputánský efekt.

Až dosud se předpokládalo, že pravěkým liliputům trvalo několik milionů let, než dosáhly původní velikosti z dob před velkým vymíráním. Dosud známé fosílie mořských plžů (Gastropoda) z období po velkém vymírání na hranici permu a triasu jsou velké maximálně 1 centimetr - což dobře odpovídá liliputánskému efektu. Mezinárodní tým paleontologů ale v Utahu objevil fosílie plžů, které jsou velké kolem 7 centimetrů a pocházejí z doby pouhého jednoho milionu let po velkém vymírání. Objev francouzských paleontologů tak názorně ukazuje, že liliputánský efekt je v případě plžů buď trochu přeceňovaný, nebo pro ně neplatí.

Obří plži jsou ale zvláště zajímaví ve spojení s nedávným objevem, že hlavonožci amoniti dosáhli své původní biodiverzity také za pouhý jeden milion let po vymírání na hranici permu a trisu. Jak se tedy zdá, oceánský ekosystém se po vymírání začal vzpamatovávat s rychlostí, kterou by až donedávna nikdo nečekal.

Zdroj: CNRS

Martina Otčenášková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít