Oficiální adopce dětí ze zahraničí u nás prakticky neexistují
Žádné rodině v Česku se ještě nepodařilo adoptovat si oficiální cestou přes české úřady dítě ze zahraničí. Osvojení dítěte z ciziny vyřizuje Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně a ten povoluje adopce pouze ze zemí, které přijaly Haagskou úmluvu o právech dítěte, jejíž je Česká republika rovněž signatářem.
Proces adopce je podle této úmluvy a nařízení českých úřadů velmi složitý a mnohé rodiny od oficiálního osvojení dítěte odrazuje a děti z ciziny si pořizují spíše nelegálně.
O adopcích dětí z ciziny mluvil v Ranním interview ředitelem Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí Zdeněk Kapitán.
Některé to proto řeší tak, že si adoptují děti spíše ze zemí, kde Haagská úmluva neplatí. To jsou například africké státy. Vyřídí si osvojení dítěte přímo v cizině s místními úřady a české úřady tak obchází.
To ale kritizuje ředitel úřadu Zdeněk Kapitán, podle kterého jsou pro zdlouhavé papírování pádné důvody: "Ty důvody jsou dva. Zajištění právní volnosti dítěte a druhá věc je vhodnost spojení. To znamená zkoumání předpokladu pro spojení konkrétního dítěte s konkrétními žadateli a naopak. Proces je poměrně složitý, takže osvědčit vhodnost je poměrně náročné."
Problém řeší nelegální adopce
To, že k nelegálním adopcím opravdu dochází ale potvrzuje Naděžda Straková, která je s manželem vůbec prvním rodičovským párem v Česku, který se z Filipín snaží o oficiální adopci. Osvojení je ale podle Strakové velmi zdlouhavé:
"V dubnu to budou dva roky a to mluvíme pouze o procesu, který jsme absolvovali v České republice. Nyní jsme obdrželi dopis, že nás filipínská strana úspěšně zaregistrovala a proces z jejich strany bude trvat asi také dva roky. Jde tedy o zdlouhavý proces, což může být pro některé rodiče nepříjemnou skutečností."
Zatímco v Česku se neuskutečnila zatím ani jedna oficiální mezinárodní adopce, těch nelegálních bylo v loňském roce deset. Nejvíce dětí si české rodiny adoptovaly z Konga. Nelegální adopce s sebou ale nesou celou řadu rizik.
"Nese to i úskalí, protože dostáváte minimální informace o zdravotním stavu dítěte, o jeho biologických rodičích či zda není svým rodičům dítě zcizené, což se samozřejmě stává. Takové případy byly zaznamenány v Africe i v Latinské Americe," říká Naděžda Straková.
