Jubilant Zdeněk Sýkora oslavuje výstavou
Malíř a grafik Zdeněk Sýkora, který je snad ještě slavnější ve světě než u nás, letos v únoru oslavil své devadesáté jubileum. Galerie hl. m. Prahy mu přichystala dárek v podobě velké výstavní retrospektivy, kterou otevřela veřejnosti 19. února ve druhém patře Městské knihovny v Praze. Expozice nazvaná jednoduše Zdeněk Sýkora 90 je mezi kritiky považována za jeden z vrcholů letošní výstavní sezóny.
Stedelijk Museum v Amsterdamu, MUMOK Stiftung Ludwig ve Vídni, Museum für Konkrete Kunst v Ingolstadtu, Sammlung Teufel im Kunstmuseum ve Stuttgartu, pařížské Musée nationale d'art moderne Centre Pompidou a řada dalších výstavních sálů, které jsou majiteli některého z jeho obrazů. Miliony, které jsou mnohé galerie i soukromí sběratelé ochotni za jeho díla dát. A nebo třeba titul rytíře Řádu umění a literatury, udělený francouzským ministrem kultury. To vše napovídá, že osobnost Zdeňka Sýkory má ve výtvarných kruzích pozlacené místo.
Matematika jako zdroj umění
Jakkoli se zpočátku zdálo, že hlavním polem působnosti Zdeňka Sýkory bude nejspíš krajinomalba, brzy začaly jeho realistická zobrazení krajin prostupovat poněkud abstraktnější motivy surrealismu a posléze i kubismu. První výraznější tvůrčí zlom však pro Sýkoru znamenalo asi až jeho setkání s dílem velkého propagátora fauvismu Henriho Matisse. Nejen díky tomu Sýkora v 60. letech postupně přechází od - co do barvy i tvaru - střídmých abstraktních obrazů k ostrým a barevně výrazným geometrickým prvkům a rastrovým obrazům. V 70. letech už však začíná naplno využívat motiv, s nímž je od té doby spojován asi nejvíce: jsou jím převážně liniové tvary a struktury, jejichž výrazovost ještě umocňuje škála použitých sytých barev. Jejich hlavním principem se stává náhodnost v jejím matematickém smyslu slova.
V hlavní roli počítač
Sýkorovy velkoformátové obrazy s geometrickými a lineárními prvky možná na první pohled evokují vlivy op-artu, avšak není to cílená snaha dosáhnout iluze, která vede jejich tahy. Ve skutečnosti totiž tyto tvary, jejich směry, šíři, ale třeba i kombinaci barev řídí složité matematické konstrukty, z nichž mnohé vznikly za asistence tehdy uhrančivého nového média: počítače. První takto koncipovaná díla Sýkora vytvořil už v roce 1964 ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem a stal se tak jedním z prvních výtvarníků na světě, kdo tuto "umělecko-vědeckou" metodu začal používat.
Umění "z ulice"
Velmi rychle si nejen pro tento svůj přínos vysloužil pozornost řady sběratelů, uznávaných muzeí, ale i architektů - Sýkorův výtvarný podpis lze totiž potkat dokonce i "jen tak na ulici". Stačí se projít po pražské Letné a obdivovat dekoraci tamních odvětrávacích komínů, které vyrůstají z Letenského tunelu, zajít na kávu do bývalého Polského informačního střediska, dnešního Café Emporio v Jindřišské ulici anebo navštívit Basilej, kde stojí tzv. Sýkora´s Wand (Sýkorova stěna). Dosud největší realizaci Sýkorových liniových maleb představují dva obrazy, které od roku 2005 pokrývají stěny vstupní haly v budově Řízení letového provozu ČR v Jenči u Prahy.
Velkou pozornost si ale před dvěma lety získal také obraz Dva trojúhelníky z roku 1973, za který byl jeho nový majitel ochoten dát 3,9 milionu korun. Loni se pak této částce přiblížily i Sýkorovy dnes 8 let staré Linie č. 214, které byly na aukci v Topičově salonu vydraženy za 3 miliony.
V roce 2005 zakoupila Sýkorův obraz s názvem Linie č. 24 (zvané též Poslední soud) francouzská národní galerie Centre Pompidou a o později jej zařadila do své stálé expozice. Sýkora se tak po Františku Kupkovi stal teprve druhým českým výtvarníkem, o jehož díla projevila tato věhlasná galerie tak výrazný zájem. Linie č. 24 lze spatřit i na výstavě v Městské knihovně a lze říci, že jde téměř o unikum - je to totiž teprve potřetí, co jsou u nás takto veřejně představeny.
Z Loun až do Centre Pompidou
Že Sýkora tíhne k umění, bylo zřejmé už od jeho mládí. Rád se věnoval fotografii a zejména pak malbě krajiny kolem Loun, odkud pochází, kde žije dodnes a jejichž je od roku 1991 čestným občanem. Svou vůbec první autorskou výstavu ale uspořádal až v roce 1952 v pražské Alšově síni. Od té doby se jeho práce staly součástí řady výrazných uměleckých expozic po celé Evropě. Roku 1968 se jeho díla dostala i do výstavního plánu prestižní přehlídky světového umění v německém Kasselu - Documenta s pořadovým číslem 4.
V roce 1970 se v Galerii Václava Špály uskutečnila Sýkorova vůbec první retrospektiva, která se však zároveň stala na dlouhých 17 let jeho posledním výstavním počinem na území Československa. Mezitím však vystavoval na různých místech světa, například na 2. bienále umění v Norimberku, v rámci výstavy International Computer Art Exhibition v Montrealu, v Paříži na výstavě Aspects historiques du constructivisme et de l'art concret, v Ludwigshafenu v rámci expozice Mathematik in der Kunst der letzten dreissig Jahre a na celé řadě dalších. Ve svém "putování" napříč výstavními sály ale Sýkora pokračoval (za výrazné a neutuchající podpory své manželky Lenky) i celá 90. léta a jeho díla se hojně vystavují i dnes.
Sýkorovo půlstoletí
Výstava v Městské knihovně je dle očekávání velmi komplexní kolekcí Sýkorova tvůrčího života. Na projekčních plátnech se tu promítají Sýkorovy převážně architektonické, případně i publikační dekorace, archivní fotografie i filmy, "naživo" tu pak lze obdivovat několik desítek jeho prací, které pečlivě dokumentují Sýkorův osobnostní umělecký vývoj. Zastoupena jsou tu díla z celé jeho umělecké kariéry, počínaje obrazy z 50. let a konče pracemi vzniklými relativně nedávno. Nechybí dokonce ani autentické matematické propočty a nákresy budoucích děl tak, jak je Sýkora zachytil v obyčejných školních sešitcích, ani fotografické dokumentace jejich samotné realizace. Mimo plátna a skici však expozice prezentuje i několik autorových prostorových objektů, které se - stejně jako malby - vyznačují překvapivou a vizuálně velmi jímavou realizací. Ať už však Sýkorova díla pocházejí z jakékoli etapy jeho tvůrčí činnosti, bez ohledu na jejich podobu i techniku už od počátku vyjadřují stále totéž: Sýkorovu lásku k přírodě a k životu v ní.
Kromě Městské knihovny v Praze vystavuje Sýkorova díla také Galerie Zdeněk Sklenář. Tamní výstava nese název Extrémy a navštívit ji můžete až do 27. března.
Zdeněk Sýkora 90
19. února - 2. května 2010
Městská knihovna, 2. patro, Mariánské nám. 1 (vchod z Valentinské ulice), Praha 1
Otevřeno: denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin
Kurátor: Pavel Kappel
Web: www.citygalleryprague.cz
