Proč bylo nutné zvýšit mateřskou

Zmíněné varování platí pochopitelně i v mírnější podobě: nejnižší plat musí být o poznání vyšší, než nejvyšší možné sociální dávky. Pokud se zeptáme, jestli český sociální stát funguje podle zmíněných pravidel, tak musíme uznat, že nefunguje. Má tedy vážnou systémovou chybu, kterou je nezbytné odstranit.

Problém se dá vyložit zcela exaktně. Český stát podporuje rodiny s dětmi, jako ostatně většina evropských států. Různých typů dávek a podpor je ovšem o něco víc, než bývá zvykem. V Česku existuje porodné ve výši 13 tisíc korun. Pak se cca půl roku vyplácí podpora v mateřství, která obvykle dosahuje poloviny předchozího platu té které matky. Na každé dítě přitom stát vyplácí až do jeho šestadvaceti let dětské přídavky v měsíční výši pět set až sedm set korun. Zároveň jsou rodiny s dětmi zvýhodněny daňovými slevami, když za matku v domácnosti se snižují manželovi daně téměř o 25 tisíc korun ročně, za dítě do šestadvaceti let přes 10 tisíc korun.

Nechme stranou dávky, na které obvykle dosáhnou jen méně vydělávající rodiny, například sociální příplatek a příplatek na bydlení. V tom všem ještě není nic divného, chyba se najde až v dávce, které se říká rodičovský příspěvek. Vyplácí se během rodičovské dovolené, která obvykle trvá tři roky, ženy ji však mohou protáhnout ještě o rok déle. Při tříleté dovolené se rodinám platí 7 600 korun.

Výše zmíněného příplatku je pro většinu matek důvodem, proč tři roky po narození dítěte nepracovat. Kdyby šla žena pracovat, přijde rodina nejen o 7 600 korun rodičovského příspěvku, ale zároveň začne platit daně a vyšší sociální dávky. Když tedy matka nastoupí do práce, kde bere do 12 tisíc hrubého, rodina s dítětem do tří let tratí na příjmech, nehledě k tomu, že jí vyrostou výdaje spojené s dojížděním do práce. Nástup matky do práce se začíná vyplácet až u zaměstnání s platem nad 20 tisíc.

Pokud například otec rodiny se dvěma dětmi vydělává 20 tisíc, jednomu dítěti ještě nejsou tři roky a matka do práce nechodí, čisté příjmy rodiny dosahují 28 tisíc měsíčně. Pokud matka začne pracovat rovněž za 20 tisíc, rodinné příjmy se zvýší na 35 tisíc měsíčně. Rodina tak získá sedm tisíc, které padnou na hlídání a dojíždění.

Tomu se říká, že stát vydává své peníze neefektivně. Ekonomickým tlakem brání ženám pracovat a především z tohoto důvodu chodí české ženy s malými dětmi do práce nejméně ze všech evropských matek. Příjmy rodin se sice drží na určité úrovni, jsou však uměle omezeny také shora. Stát vydává své peníze a nedostává za ně žádnou přidanou hodnotu.

Pochopitelně existuje námitka, že se sociálními podporami mladým lidem otevírá prostor k zakládání rodin. A bez dětí by každá ekonomika brzy zkrachovala. Tento argument se dá s klidným svědomím použít v případě mateřské, porodného a částečně i dětských přídavků. Ovšem v případě rodičovských příspěvků je tomu právě naopak. Tady se dá dokonce spekulovat o tom, že je státní podpora neproduktivní a zakládání rodiny do značné míry brání. Dávky ve výši 7600 korun měsíčně staví ženy před volbu, jestli chtějí pracovat, anebo mít rodinu. Obojí najednou mít nelze. Ženy, které se rozhodnou pro kariéru, tak vypadávají ze seznamu potenciálních matek. Také proto nemají evropské státy s největší porodností, jako jsou například Švédsko nebo Holandsko, žádné rodičovské příspěvky českého typu, ale raději nabízejí služby, které ženám umožní, aby se i po narození dítěte udržely v práci. Rodičovský příspěvek by se tedy měl zrušit, to platí zcela jednoznačně. Jenže zároveň je prakticky nemožné, aby sněmovna tak nepopulární krok schválila. Změnit nevyhovující model jde jenom řadou postupných opatření, která začnou odstraňovat největší škody.

Ve světle základního dilematu české podpory rodin je možné posoudit i hlasování sněmovny o mateřské, které proběhlo ve středu. Poslanci neudělali nic špatného, když mateřskou vrátili už v roce 2010 na úroveň roku 2009 a rodiny nemusí čekat až do příštího roku.

Absurdně ovšem vypadá podzimní hlasování o tzv. Janotově úsporném balíčku, které proběhlo ve sněmovně loni v září. Tehdy poslanci jednoznačně odmítli snížit byť jen na rok rodičovský příspěvek, i když záminka s krizí a ohromným deficitem státního rozpočtu mohla posloužit dobrému účelu. Na druhé straně si nevšimli, že se spolu se škrty v nemocenské dočasně snižuje i mateřská. Lze to chápat a upozornit, že systém sociální podpory je tak složitý, že mu nerozumějí ani poslanci vybavení odborným zázemím. Když tedy sněmovna odhlasovala nižší mateřskou, poslanci zjistili, co vlastně udělali a teď se snaží svou chybu napravit.

Pokud by chtěl někdo najít důkaz pro tvrzení, že Česko nemá žádnou sociální politiku, nemůže najít lepší argument.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .