Tomáš Garrigue Masaryk
Významné výročí narození mimořádné osobnosti českých dějin, Tomáše Garrigue Masaryka, připadá na neděli tohoto týdne. Tomuto tématu budeme v následujících dnech věnovat zvýšenou pozornost, hlavně v publicistice. Jako první přichází s "masarykovským" příspěvkem Eva Klausnerová:
Před 160 lety 7. 3. 1850 se narodil Tomáš Garrigue Masaryk. Jako prezident byl ctěn a milován prostými i vzdělanými lidmi. Měl však za sebou etapy, kdy byl skandalizován, pomlouván a obecně nenáviděn. Čelil jim statečně a nikdy nezradil mravní zákon, který vyznával. Jeho životní cesta připomíná vyprávění o hrdinech, kteří po překonání těžkých protivenství nakonec slavně zvítězí.
V l9. století byla Evropa nacionalistická a rasistická. Naše německé spoluobčany znervózňovalo české národní obrození a vzmáhání českého živlu. Bojovali proti jazykovému zákonu, který měl češtinu učinit rovnoprávnou s němčinou a odmítali vpustit naše předky do důležitých úřadů. Tvrdili, že jako Slované nemohou mít předpoklady pro úspěšnou duševní práci. Odpovědí jim bylo nejen velké duchovní vzepětí a obětavost českých vzdělanců, ale i některé méně chvályhodné způsoby obrany. K nim patří i padělání českých rukopisů. Jejich fingovaný objev r. 1817 vzbudil ohromné nadšení. Posílily české sebevědomí a víc než půl století inspirovaly básníky, malíře a hudební skladatele k vytváření vrcholných uměleckých děl. Roku 1886 ale vypukl tzv. boj o rukopisy. Tři univerzitní profesoři, Masaryk, Goll a Gebauer shromáždili argumenty a v Masarykově časopise zveřejnili, že drahocenné texty jsou padělek. Ihned se rozpoutala neslýchaná vřava. Masaryka nenáviděli spisovatelé, redaktoři, studenti i ulice. Byl nazýván německým agentem a zrádcem národa. Univerzita ho odmítla jmenovat řádným profesorem, což znamenalo značnou finanční ztrátu. Přátelé se od něho odvraceli. On ale napsal: "Čest národa vyžaduje obhájení pravdy. Mravnější je uznat omyl, než obhajovat omyl, byť by ho sdílel celý národ."
V idylickém 19. století byla Evropa nejen nacionalistická a rasistická, ale také antisemitská. V roce 1899 obvinila zmanipulovaná justice židovského mladíka Leopolda Hilsnera, že zavraždil křesťanskou pannu Anežku Hrůzovou, neboť potřeboval její krev do těsta na macesy. Masaryk opět vystoupil s protestem. Soud nemůže vynášet ortely na základě lživé středověké pověry, nýbrž jen na základě důkazů. Poté, jak sám říká, vídeňští antisemité poštvali český tisk a rozpoutalo se další peklo. Křičela na něho nejen ulice, ale i vzdělaní vážení občané. Pro změnu se stal zaprodancem židovským a byl znovu vyobcován z národa. Navzdory tomu se stejnou neohrožeností se za uznání českého národa postavil za 1. světové války. V habsburské říši se opět ocitl v roli psance, ale nakonec jeho odhodlání i schopnosti slavily úspěch.
Dnes je módní bořit všechna tabu a hledat chyby i na uznávaných osobnostech. A tak můžeme číst i pohrdavé poznámky o tatíčkovství a o tom, že Masaryk asi nebyl tak skvělý, jak nám namlouvají legendy. I kdyby to byla pravda, zkusme si představit současné žurnalisty a politiky na jeho místě. Pak budeme vědět, že můžeme být hrdí na to, že takový člověk jako Masaryk byl naším prvním prezidentem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
