Pokračování projektu Tarsius, tentokrát v nové lokalitě
V loňském roce jsme začali s terénní prací na projektu Tarsius, který se zaměřuje na jednoho z nejmenších a nejméně prozkoumaných primátů světa nártouna filipínského ( Tarsius syrichta). Od března do července jsme pobývali v lokalitě v blízkosti města Corella. Zde byla zřízena rezervace za účelem ochrany nártounů filipínských a také návštěvnické centrum a velká přírodní voliéra s nártouny. Na tomto místě jsme započali náš výzkum a také vzdělávací aktivity.
V roce 2010 jsme se poněkud přemístili. Naší hlavní základnou stále ještě zůstává ostrov Bohol. Nyní jsme ale několik kilometrů dále do vnitrozemí, v oblasti města Bilar. Tuhle lokalitu jsem vybrala z několika důvodů. Prvním a nejdůležitějším bylo, že v okolí města se nachází hned 2 chráněné oblasti, a to konkrétně Rajah Sikatuna Protected Landscape a Loboc Watershed. Jsou to největší chráněné parky zde na ostrově Bohol. Tuto oblast jsem navštívila samozřejmě i v loňském roce již při naší první cestě v roce 2007. Místní mi však neoblomně tvrdili, že tady v okolí Bilaru se nártouni nevyskytují. Existuje prý jedna oblast, kde nártouni jsou, ale to je asi 8 km do nitra pralesa a rozhodně to tam nevypadalo na podmínky vhodné k založení výzkumnického zázemí. Škoda. Základnu jsme tedy měli v loňském roce v Corelle a spolupracovali s nadací The Philippine Tarsier Foundation, Inc. a jejím návštěvnickým centrem. Během té doby jsem ale několikrát park Rajah Sikatuna navštívila, zejména proto, že je to nejlepší místo na pozorování letuch. Když přijdete před setměním, schopný průvodce vám letuchu najde a pak už zbývá jen počkat, až se letucha se soumrakem probere k životu a začne nad vámi plachtit. No a jednoho krásného večera se vracím plna zážitku s letuchou a najednou místní koncert cikád a kobylek přeruší krátké, ale víc než jasné volání nártouna. "You have tarsier here!" snažím se přesvědčit místního průvodce, který tomu očividně nevěří. Když se podobná událost opakovala o několik dní později, bylo jasno, že nártouni v této oblasti skutečně žijí. Nikdo o tom ovšem nevěděl a už vůbec tu nikdy neprobíhala žádná studie. Nabízela se tak jedinečná šance porovnat naše výsledky z loňského roku s touto novou lokalitou a navázat na loni započatou studii domovských okrsků, chování a akustické komunikace.
Přímo ve městě Bilar se nachází vysoká škola, na podzim loňského roku povýšena na univerzitu - Bohol Island State University, a ta má pod správou část lesa patřícího k oblasti Loboc Watershed právě na výzkumné účely. To, co jsme na minulé lokalitě obzvlášť postrádali, bylo aktivní zapojení místních ochranářů, vědců, studentů do našeho projektu. Přítomnost univerzity proto byla dalším jasným důvodem, který hovořil ve prospěch změny lokality.
Co se zdálo, že by mohlo být horší než v Corelle, byla nepřítomnost turistického návštěvnického centra, které by umožnilo sdílet co nejvíce informací o nártounech a projektu s místními i zahraničními návštěvníky. Ale tu jako by nám spadl z nebe dar v podobě ochranářského centra Simply Butterflies a jeho zakladatelky, která, ačkoliv vede stanici na ochranu motýlů, má pro nártouny zvláštní slabost a ani na vteřinu neváhala náš projekt plně podporovat.
Po nezbytných přípravách, průzkumu místních podmínek a získání povolení jsme mohli konečně začít s prací v terénu. Jak jsem zmínila, kolem Bilaru se nachází dvě lokality, jednoduše řečeno dva pralesy, kde náš radiotelemetrický výzkum mohl probíhat. Protože náš výzkum by měl probíhat po dobu 1 roku, bylo nutné pečlivě zvážit všechna pro a proti. Celý leden jsem proto strávila obcházením obou lokalit společně s místními a hledáním vhodné oblasti jednak pro odchyt nártounů, jednak pro naše zázemí. Ačkoliv jsou oba lesy chráněným územím, v praxi se toto moc nedodržuje a dnes a denně potkáváte lovce se vzduchovkami či nalíčená oka v lese. Nártouni jsou na černém trhu velmi vyhledávaným artiklem a přítomnost pytláků by mohla náš výzkum poměrně vážně narušit. Proto jsem se nakonec rozhodla pro lokalitu v blízkosti univerzity, která by měla být přece jen o něco lépe chráněná a pytláci odtud údajně už před pár lety vymizeli.
Koncem ledna a začátkem února přijeli do lokality další členové týmu a první dobrovolníci a mohlo se začít s odchytem. Jak odchyt a první kroky vypadaly, Vám přiblížíme v dalších reportážích.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
