Česká historička opustila vědeckou radu německé Nadace Útěk
Po polském zástupci opustila vědeckou radu německé Nadace Útěk, vyhnání, usmíření taky česká historička Kristina Kaiserová. Nelíbí se jí způsob, jakým se ve vědeckém grémiu zachází s citlivou kapitolou vyhnání Němců. Nadace koordinuje vznik berlínského dokumentačního Centra proti vyháněním, proti němuž má Česko i Polsko své výhrady.
Kristině Kaiserové vadila údajně prohlubující se politizace vědecké práce. Členové odborného grémia Nadace berlínského centra stále častěji prezentovali své názory v tisku, což podle Kaiserové není seriózní vědecké práci prospěšné.
Česká vědkyně si na stránkách Frankfurter Allgemeine Zeitung postěžovala, že se na projektu nepodílí řadu význačných historiků, kteří se tématem vyhnání zabývají. Kristina Kaiserová tak následovala svého polského kolegu Tomasze Szarotu, který vědeckou radu opustil na protest proti jejímu personálnímu složení a na znamení nesouhlasu s celkovou koncepcí Centra.
Politici SPD, Angelika Schwall-Dürenová a místopředseda Spolkového sněmu Wolfgang Thierse, považují odchod Kaiserové za alarmující signál. "Nesmí dojít k nové interpretaci druhé světové války," uvádějí oba poslanci sociální demokracie.
Důvody k odchodu
Sama Kaiserová vidí celý problém v tom, že po dlouholetých diskuzích kolem Centra proti vyhánění a konceptu výstavy paní Steinbachové, předsedkyně Svazu vyhnanců, vymyslela tehdy spolková vláda náhradní projekt. Ten by měl být určitým konsenzem pod vedením Německého historického muzea. K tomu byla založena správní rada a vědecká rada.
Správní rada ukazuje podle Kaiserové na dlouholetou politizaci, která se nevyřešila ani po dvou letech. Vědecká rada měla prý být poněkud nezávislejší: "Vzhledem k tomu, že stojí pod tlakem správní rady a zároveň nebylo osloveno celé spektrum historiků, kteří se tímto problémem zabývají, tak je ta vědecká rada také trochu zpolitizovaná."
"Paní Steinbachová je pro tu nadaci patrně největší problém,"dodává historička. "Je kontroverzní osobností. U nás ji moc neznáme, ale velmi negativně na ni reaguje Polsko. A to nejen vládní kruhy, ale i veřejnost. Ještě ve funkci poslankyně spolkového sněmu se negativně vyjadřovala k hranici na Odře a Nise."
Problém hledá Kristina Kaiserová v tom, že Centrum proti vyhánění si představuje všechny násilné migrace, vyhánění a odsuny jako jeden společný jmenovatel příběhů dvacátého století: "Tam se klade velký důraz především na subjektivní stránku a tím se ztrácí ten historický kontext. To měl nový projekt odstranit. Domnívám se, že dokud se ta otázka znovu nedefinuje a vědecká rada neobsadí opět všemi patřičnými lidmi, tak je ten projekt ve slepé uličce."
