Michal Mašek - klavírista

Český rozhlas Sever Vám přeje příjemný poslech!

Níže naleznete také celý rozhovor v přepisu...

Eva Bucharová, moderátorka: Naším dopoledním hostem je dnes pan Michal Mašek, dobrý den.

 

Michal Mašek, klavírista: Dobrý den.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Pan Michal Mašek tady u nás na Českém rozhlase Sever není poprvé, takže mnozí posluchači, kteří nás poslouchají občas, anebo pravidelně, tak o vás vědí, že jste klavírista. A já bych u toho klavíru hned začala, protože vy nejste jen tak nějaký běžný klavírista, ale říkalo se o vás, že jste něco jako výjimečné dítě, tenkrát, kdysi dávno v dětství, takže kdy vlastně vy jste se s klavírem dali dohromady?

 

Michal Mašek, klavírista: My jsme se setkali s klavírem ve třech letech.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Tak to jsem řekla správně, že jste něco jako zázračné dítě.

 

Michal Mašek, klavírista: Moje první vzpomínka byla na klavír, jak bouchám do kláves. První zážitky jsou s klavírem.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Jak to tak přijde, že tříleté dítě začne hrát na klavír, vždyť to není tak běžný věk pro začínající klavíristy tři roky, to je velmi brzo.

 

Michal Mašek, klavírista: Je to brzo, ale zase si myslím, že všechny děti fascinuje jakoby tak bouchat do těch kláves, že to vydává zvuk. A když tam máte něco v genech, nějaký talent, tak myslím si, že už v těch třech letech, třech, čtyřech na tom dítěti je poznat, že o to má nějaký zájem, že u toho vydrží, někoho třeba baví malovat, tak vydrží strašně dlouho malovat, když ho zajímá hudba, tak vydrží do toho pinkat třeba půl hodiny nebo hodinu a nejenom tak, jakože si do toho ťukne, že ho to chvilku zajímá a běží dál.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Můžeme se u těch genů zastavit, tedy máte po kom mít tento talent klavírní?

 

Michal Mašek, klavírista: Tak spíš moc ne.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Tak si trošku odporujete, protože v genech to asi nemáte, ale v každém případě s talentem jste se narodil. A první takové skladby, které už se daly poslouchat, tak ty jste hrál kdy, nějaké ty melodie hezké?

 

Michal Mašek, klavírista: Tak řekněme, tak v těch pěti. To už jsem vyťukával podle sluchu. Já jsem vlastně ty neuměl, ale opravdu všechno podle sluchu, co jsem slyšel, tak jsem si to našel. Celkem mi šla i ta manuální technika, takže ani to jsem se moc učit nemusel.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Bavilo vás to už jako malé dítě hrát na klavír?

 

Michal Mašek, klavírista: Mě bavil ten zvuk, já jsem říkal, nikdy mě nebavilo cvičit samozřejmě, to je asi přirozený, ale bavilo mě hrát, fascinace tím zvukem.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Vy jste docela byl i úspěšný v dětských soutěžích klavírních, takže jaké jsou ty vaše vzpomínky na první úspěchy jako dítě, dětské?

 

Michal Mašek, klavírista: Já jsem šel strašně postupně, já jsem vždycky se vypracovával jako odzadu, jako k těm prvním příčkám, ale abych řekl pravdu, mě to nikdy nijak moc nebavilo, ty soutěže.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Ale úspěchy byly.

 

Michal Mašek, klavírista: Úspěchy byly, ale vždycky, se dá říct, že jsem to trošku protrpěl.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Tréma?

 

Michal Mašek, klavírista: Měl jsem trému a my nic mi to jakoby neříkalo. Mě bavilo to hraní, když já si k tomu sednu a ne někde, jako se předvádět a srovnávat.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Teď přeskočíme dětství, dostaneme do dnešních, tedy už vašich dospělých dob, dospělých let, tedy. Dnes, baví vás hrát pro někoho, baví vás hrát pro lidi?

 

Michal Mašek, klavírista: To víte, že jo, samozřejmě, pak se to změnilo. Je strašně hezký, když něco uděláte a víte, že to někomu udělá radost,že ho nějakým způsobem zasáhnete a vůbec vlastně, to je asi ten nejhezčí pocit a já říkám, je to od jednoho posluchače výš, a je jedno, jestli je tam jeden nebo pak už padesát, sto nebo tisíc. Pokud cítíte, že on vás poslouchá. Nejhorší samozřejmě je, když hrajete a nikdo vás neposlouchá, nebo že necítíte jakoby tu odezvu. To se taky občas stane, že někdo chce, abych někde zahrál. A já říkám, ale ty lidi, musím hrát při tom, aby byli na to koncentrovaný, že mi řeknou třeba, nemůžu hrát u jídla, to je asi nejhorší, co je, to ať dělá někdo jiný. Já potřebuji cítit tu zpětnou vazbu, protože dávám do toho všechno a potřebuje cítit to napojení.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Tak o klavírní hře budeme dnes mluvit s panem Michalem Maškem, budeme si vyprávět i o takových stinných stránkách hry na klavír u Michala Maška. Budeme mluvit třeba o třinácté komnatě. Takže nám pan Michal Mašek určitě tu svoji třináctou komnatu i dnes prozradí. V každém případě vy, milí posluchači, pokud vás o klavíru nebo o klavírní hře cokoliv zajímá, tak se můžete ptát, číslo pro SMS znáte - 907 77 04, heslo je host. A ještě mám pro vás adresu pro emaily host@sever.rozhlas.cz. Pro zajímavý dotaz tady mám cenu - cédéčko hudba Antonína Dvořáka Symfonické básně.

 

písnička

 

Eva Bucharová, moderátorka: Hostem Českého rozhlasu Sever je dnes dopoledne klavírista z Ústí nad Labem Michal Mašek. Budeme také dnes hovořit o Třinácté komnatě. Což je televizní pořad. Možná ho naši posluchači nedávno viděli a vy jste právě v té Třinácté komnatě, pan Mašku, účinkoval. Jak se člověk dostane do Třinácté komnaty? To se posílají do televize životopisy nebo životní příběhy nebo přímo televizní producenti si hledají ty lidi?

 

Michal Mašek, klavírista: Tak u mě to bylo tak, že mě jednou v neděli zavolala produkce, že by měli zájem, že se o mě doslechli, že jsem si něco prožil, protože já jsem měl takovou, dá se říct, devítiletou kauzu, epizodu v životě, a  že by to bylo strašně zajímavý, jestli teda souhlasím s tím, že bychom to mohli natočit. A domluvilo se to hrozně rychle, vlastně během týdne, bylo to v prosinci. Tak jsme se sešli a bylo to.

 

Eva Bucharová, moderátorka: A jaká je ta vaše třináctá komnata? Jaký byl ten důvod, že vás oslovili?

 

Michal Mašek, klavírista: Důvod je ten, že vlastně mi nějak ta dráha šla plynule klavírní. A pak v devatenácti se mi, dá se říct, zbořil svět, že jsem přestal hrát a devět let jsem se v tom nebo osm nějakým způsobem patlal, než jsem se z toho dostal, než jsem pochopil, který věci jsem udělal špatně. A byla to poměrně dlouhá cesta. A zase je to neobvyklý strašně. Já jsem udělal pár rozhovorů, jeden pro harmonii, někdy v září, pak se ozvaly třeba Lidové noviny, a to oni si přečetli v televizi a chtěli tomu věnovat víc prostoru, protože nikdy na to nebyl čas.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Ano. Tak i my dva spolu jsme si před nějakým časem povídali o těch problémech, že tedy jste musel s tou klavírní hrou přestat. Ale určitě bychom to měli připomenout, protože už nějaký čas uplynul.

 

Michal Mašek, klavírista: Dá se říct, začal jsem jako malý dítě hrát, hrával jsem čím dál tím  víc a víc. Pak učitelé do mě samozřejmě hustili, ať hraju víc. Já jsem to pak přijal za svý. A už to bylo v takovým stavu, že jsem hrával deset, dvanáct hodin. A ten organismus jednoho dne řekl dost. Tak to je asi tak v kostce. A pořád se mi to vracelo, měl jsem záněty ve šlachách, pak jsem měl taky ještě zranění, tady vidíte, zlomenou ruku, kde jsem měl ochrnutou a takovýhle věci se mi děly. Ale je to všechno v pořádku.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Já musím posluchačům říct, že mě spíš než jako klavírista připadáte jako nějaký vrcholový sportovec, protože jste jakoby, máte pěkné svaly, jste jakoby z posilovny, takže vy asi cvičíte zřejmě.

 

Michal Mašek, klavírista: Já cvičím pravidelně už, dá se říct, to bude deset let. A mě to drží nad vodou.

 

Eva Bucharová, moderátorka: A jak se snoubí ta klavírní hra se cvičením se sportem?

 

Michal Mašek, klavírista: Tak to víte, ze začátku jsem si taky prošel takovejma různejma zraněníma, ale člověk si najde, já jsem se v tom straně vzdělával, chtěl jsem o tom  vědět co nejvíc. A člověk si najde tu svoji cestu, která mi nevadí, naopak já se cítím strašně dobře. A je škoda, že to nedělá víc lidí, že na to pohlížejí tak nějak jako třeba skrz prsty. A podle mě je to blbost, protože opravdu já tam ze sebe vybojuju to, co v sobě mám. I když se mi tam kolikrát nechce, ale jako jdu vždycky, jo.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Myslíte na cvičení do posilovny.

 

Michal Mašek, klavírista: No, a když jsem měl tu zlomenou ruku, tak jsem samozřejmě cvičit nemohl, tak jsem cvičil jenom nohy. A když jsem chodil se zafačovanou rukou, prostě to ze sebe vypotím všechno a je mi dobře.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Takže teď, kdybychom měli dát radu třeba malým, začínajícím klavíristům, kteří se do té hry hodně vžijou a hodně cvičí. Tak asi tam bychom měli upozornit na jakousi míru a trošku to střídat i s ostatními aktivitami.

 

Michal Mašek, klavírista: Ale to nebylo zas tak vážné, jako samozřejmě není to možný brát na lehkou váhu, jako to taky nejde. Musí bejt určitá rovnováha, najít jakoby ten střed. A dívat se i všude okolo a ten pohyb je potřeba.

 

Eva Bucharová, moderátorka: A vy stále hrajete, stále cvičíte na klavír. Takže jak vypadá takový ten běžný den, vyvážený den klavírista Maška?

 

Michal Mašek, klavírista: Vyvážený den nemám, protože dělám ještě strašně moc jiných věcí, hlavně producenta, sháním peníze. To je, dá se říct, moje, tomu se věnuje vůbec nejvíc. Já moc necvičím, já hraju hodinu dvě denně, víc se k tomu nedostanu. Pořád cestuju mezi Ústím a Prahou. Takže jsem většinu času v autě a pořád se s někým scházím a snažím se ho přesvědčit, že je dobrý udělat tenhle projekt a sháním na to podporu, protože víte, jak to je, že jo. Klasickej byznys jakoby v umění nefunguje, ten model, člověk je závislej na mecenáších a v dnešní době většinou oni nevidí jakoby nějakou hodnotu uměleckou. Potřebujou vidět jenom konkrétní nohy na stole.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Tak my se raději vrátíme zase od peněz zpět k té klavírní hře, budeme si povídat o muzice. O tom, co Michal Mašek hraje, kde bychom ho třeba mohli slyšet, ale až po další písničce.

 

písnička

 

Eva Bucharová, moderátorka: Čas letí, ano, jak zpíval Vašek Neckář, tak tady s panem Michalem Maškem, s ústeckým klavíristou přizvukujeme, že to tak je. Pojďme se ještě vrátit ke Třinácté komnatě. Ten pořad jsem viděla, trval 26 minut. Ale řekněte nám něco ze zákulisí toho natáčení. Co se skrývá za těmi 26 minutami toho díla?

 

Michal Mašek, klavírista: Tak skrývá se za tím neuvěřitelně moc práce. Já, když jsem to počítal, tak celé se to připravuje asi 17 dní. Natáčí se kolem čtyř dní, takže jsou tam neuvěřitelně moc materiálu, které se ani nedaly použít, což je taky někdy škoda, ale opravdu se to nevešlo, protože ta kamera běží pořád. My jsme se nejdříve sešli, řekli jsme si, nebo já jsem jakoby určil ty místa, která jsou v mém životě nejpodstatnější, kde bychom natáčeli, sepíše se to, obvolají se lidi, kteří by tam bylo vhodné, aby tam třeba promluvili. Samozřejmě taky nemusí mít čas, takže se to nějak dá dohromady během čtrnácti dnů. Naplánuje se přesný čas a čtyři dny se natáčí. Já jsem teda určil dva dny v Ústí, dva dny v Praze. Já jsem měl obrovský štěstí, to je vždycky nejdůležitější, aby ty lidi, s kterejma to děláte, byli příjemný a vy jste se jim vlastně otevřela. Pokud tam někdo takovej není, tak to nejde. Tam byli naprosto všichni úžasní, od Saši Vébrový, Aleny Derzsiový jako režisérky, tak samozřejmě Šárky Kubelkový. A my jsme se skamarádili během strašně krátký doby, takže teď jsme přátelé, scházíme se. I Šárka mi bude dělat vlastně křest desky nebo prostě o mě ví všechno. Jo, my jsme si nemuseli pak už nic říkat.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Kolik bylo v tom štábu lidí?

 

Michal Mašek, klavírista: Myslím, že sedm, osm, takhle to je.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Kolem osmi lidí.

 

Michal Mašek, klavírista: Kolem osmi lidí. Jezdíme v autě...

 

Eva Bucharová, moderátorka: Kameraman, osvětlovač...

 

Michal Mašek, klavírista: Kameraman, osvětlovač, produkce, režisérka, asistent a Šárka.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Nějaký maskér.

 

Michal Mašek, klavírista: Ne, to se nedělá, to je zajímavý, když jsem byl ještě jako malý dítě, vždycky jsem chodil do těch studií, Studio kamarád, Studio Rosa, tak vždycky na mě patlali strašnou dobu a poslední léta se nedělá vůbec nic. A tak taky, co tam vymejšlet. A bylo to strašně příjemný, to natáčení. Já jsem taky spoustu lidí objel, abych jim řekl, že tam budou, někteří tam nechtěli bejt, to jsme je museli strašně dlouho přemlouvat. Ježíš, já budu v televizi, já vomdlím, ale nic, nakonec jsme je přesvědčili. Pro mě nejlepší zážitek byl v mateřské škole, která nebyla plánovaná, protože vždycky se to musí jako dopředu vyjednat, abychom tam mohli jít. Tak tam jsme opravdu vtrhli, že o nás nevěděli a bylo to taky nejlepší, že to není připravený. Jak je to připravený, když už jsem tam třeba volal, byl jsem se tam i podívat, tak už to nebylo takový. Protože už to jakoby čekají. Když tam jakoby přijdete a máte tu kameru za vámi, za zádama, za vámi jde nějakých pět, šest lidí, který to všechno zařídí, aby bylo ticho, tak ty lidi reagujou úplně jinak a bylo to hrozně pěkný v tý školce. Tam jsem byl po dvaceti třech letech. A ta paní učitelka tam nebyla pak televizi vidět. Ale my jsme tam přišli a ona si mě pamatovala po tolika letech.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Vy jste říkal ještě, že jste byl jako trémista jako dítě. A při tomhle natáčení jste neměl trému?

 

Michal Mašek, klavírista: No já jsem si nějak zvykl. Mně už je to úplně jedno.

 

Eva Bucharová, moderátorka: A tréma třeba při koncertech, ta už taky padla nebo to máte stále?

 

Michal Mašek, klavírista: Tak samozřejmě někdy ji mívám, někdy míň, někdy víc, já potřebuju, jak jsem říkal, cvičit tu odezvu toho publika. Nejhorší je, když to třeba nějak šumí, když to není úplně ta společnost, která jakoby si to nějak užívá, pokud je to třeba firemní koncert nebo něco takovýho a necítím to, tak to je to nejhorší, co je. To si připadáte, že jste někde, i když tam je ticho, tak cítíte, že jste, jako byste byla někde na nádraží a hrajete a ty lidi si žijou vlastním životem. To je opravdu strašný. Třeba koncert, který jsem měl v Teplicích před půlrokem, nebo možná je to kratší doba, v listopadu vlastně s filharmonií, když jsem hrál pátýho Beethovena se Standou Vavřínkem, tak tam byl plnej sál filharmonie, a to bylo naprosto fantastický. Prostě úžasný, lidi poslouchali. Tak to se vám hraje jinak a čtyřicet pět minut koncertu uteče jakoby nic. A člověk si na konci říká, škoda jako že to končí, že by si to užíval ještě víc. A pak jsou samozřejmě ty opačný, kdy si říkám jako, kdy už to skončí, protože cítím, že oni třeba dostali za odměnu ten koncert a není to ono.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Tak naštěstí klavírní hra Michala Maška nekončí. Za chvilinku si povíme, co chystá nového, abyste si třeba i domů mohli pořídit cédéčko, aby nemusel Michal Mašek všechny obíhat a hrát živě. A třeba taky nám řekne, jaký chystá festival v Ústí nad Labem.

 

písnička

 

Eva Bucharová, moderátorka: Český rozhlas Sever, to je stanice, kterou právě posloucháte a dnes dopoledne si povídáme s Michalem Maškem. Tak při písničce nám přišly dva dotazy. Pustíme se do nich. Posluchač z Děčína se ptá, jak zvládáte dva rozdílné světy, tedy svět posilovny a svět hudby, svět klavíru.

 

Michal Mašek, klavírista: Tak víte, já jsem byl vždycky trošičku jakoby jinej, takže já s tím problém nemám. Já prostě jsem jinej než většina muzikantů. Zase jsem jinej než většina těch lidí v posilovně. Já s tím problém nemám, někdy mají oni problém se mnou. Já jsem v pohodě.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Dobře, tak další posluchačka je z Litvínova a ptá se, kde vystoupíte v nejbližší době, nebo jestli bude nějaká nová deska k mání?

 

Michal Mašek, klavírista: Určitě, já teďka připravuju vlastně dva velké projekty. Jeden je s Ivanem Ženatým, což je kompletní nahrávka Martinů sonát a Bachových sonát, to jsou tři cédéčka. A pak připravuju sólovou desku Martinů, kterou chci dělat v Londýně. Takže to jsou takové dva velké projekty a když si posluchačka naťuká www.michalmasek.cz, tak tam má vlastně všechny informace. Je tam i kalendář, kde co mám a všechno se tam dozví.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Ano, krásné stránky, viděla jsem je taky. Pěkně zpracované. Pojďme k tomu festivalu, který plánujete v Ústí nad Labem. To je asi taková velká vize vaše.

 

Michal Mašek, klavírista: Je to velká věc, kterou mám v hlavě už, dá se říct, přes rok. A pracuji na tom, protože samozřejmě je řada jednání a věřím, že se to podaří protlačit. Já bych chtěl tady udělat něco, co bude mít trvalou hodnotu, protože všude se dělají festivaly, který zvou lidi a hrajou, ale nemají jakoby konkrétní vztah k tomu místu. Já bych chtěl udělat festival, který má vztah přímo k Ústí nad Labem, to znamená, že bych oslovil umělce, nemusí to být jen z hudby, ale může to být fotografie, obrazy, aby vytvořili něco, co se přímo týká Ústí nad Labem. To znamená, jak oni vidí naše město a vznikalo něco trvalé hodnoty. A to by se pak představovalo veřejnosti. Napsaly by se třeba skladby přímo pro Ústí nad Labem.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Ano, ale netýkal by se ten festival pouze hudby, ale jak jste říkal, i výtvarného umění.

 

Michal Mašek, klavírista: I výtvarného umění, všechno by to bylo dohromady. Nebylo by to moc koncertů za rok, třeba jenom dva nebo tři, ale opravdu velice dobře připravené. Bylo by z toho třeba i cédéčko nebo nějaký publikace, aby tady něco po nás zbylo, jak to město vlastně vypadalo třeba během těchhle těch let a jak to viděli umělci, kteří tu žijí, nebo i který tu třeba nežijí, který se přijedou na město podívat. Nechat je tu nějakou dobu, co oni z toho města budou cítit, jak budou vnímat lidi a na to něco vytvořit.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Ano, takový, taková vize bude chtít prostor pro ty umělce, aby vlastně měli čas to pojmout a vnímat a vyjádřit se ta. Takže časově to vidíte jak?

 

Michal Mašek, klavírista: Časově to vidím, chtěl bych to začít připravovat co nejdříve. A bylo by to samozřejmě začátkem příštího roku. Je to hodně práce, ale zase musíme spěchat, protože času není moc.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Ano, to je pravda, takže my se budeme těšit na shledání s vámi zase třeba za ten rok, až festival vypukne. Budeme držet palce, aby se to dílo podařilo. Pro dnešek vám děkujeme za návštěvu a přejeme, co hlavně, hodně spokojených posluchačů.

 

Michal Mašek, klavírista: Děkuju moc, mějte se hezky, na shledanou.

 

Eva Bucharová, moderátorka: Na shledanou.