Na německé straně Krušných hor měří český puch
Krušné hory už dávno nejsou jedním z nejvíce znečištěných míst Evropy jako v 80. letech. Jejich němečtí obyvatelé mají přesto i dnes pocit, že vzduch, který k nim přináší jižní vítr, není dost čistý. Nemají přitom ani tak na mysli zplodiny, jako nepříjemný zápach. Jejich stížnosti teď vyslyšelo saské ministerstvo životního prostředí a začalo na hřebenech hor zápach měřit a analyzovat.
"Je to takový chemický zápach, nebo to vlastně spíš připomíná kočičince. Já osobně mám štěstí, že to moc necítím," říká mi obyvatelka krušnohorského městečka Seiffen, které je svým bojem se zápachem vanoucím z Česka stejně proslulé jako výrobou tradičních dřevěných hraček.
"Některé dny je odér opravdu extrémní. Ale stejně, co máme dělat? Hlavně starší lidé si stěžují na bolesti hlavy a nevolnost. Mnozí se z toho však naučili dělat alibi. Bolí mě hlava? Aha, za to může ten český 'neřád'," doplňuje.
Nevábný puch přepadá obyvatele od Klingenthalu po Seiffen zhruba 25 až 30 dnů v roce. Mnozí lidé tu už mají nervy na pochodu, protože se prý s páchnoucí a podle jejich názoru i zdravotně závadnou hrozbou nic nedělá. Mluvčí seiffenského občanského hnutí s prozaickým názvem "Za čistý vzduch", mi telefonem "praštila" asi vteřinu poté, co jsem se představil a řekl, že jsem z Česka.
"Znečištění vzduchu jsme tu pochopitelně měli už za dob NDR, kdy to bylo mnohem horší. Tehdy si však člověk zápach nějak neuvědomoval. Vždycky říkám, že je to jako s Trabantem. Tehdy ho člověk necítil, ale teď ano," říká mi starosta jednoho z nejpostiženějších měst Olbernhau Steffen Laub.
"Lidé mají starost, jestli s sebou odér přináší taky zdravotní rizika, nebo je to jen občasný útok na náš čich. Občané chtějí vědět, jestli jim hrozí trvalé poškození zdraví. To se nedá smést ze stolu. A že lidé mají problémy se zdravím, to je prostě fakt," tvrdí starosta.
Jsem na meteorologické stanici na vrchu Schwartenberg, kde saské ministerstvo životního prostředí začalo před několika týdny měřit zápach, který do Německa údajně proudí z českého území. Jeden z přístrojů v pravidelných intervalech nasává do tenkých kovových rour okolní vzduch, který je posléze analyzován v laboratoři. Když se v okolí objeví onen "zápach kočičích exkrementů" a občané zatelefonují na příslušné místo, experti aktivují na dálku druhý přístroj, který provede měření okamžitě.
"Na ministerstvu si vedou záznamy o telefonátech občanů, kteří si stěžovali na zápach. Za poslední období to může být takových deset, dvacet vzkazů typu: 'Máme tady problém, tak se starejte.' Jednou jsem zápach sám cítil, ale nebylo to nic intenzivního a během dvou hodin se rozptýlil," vzpomíná Horst-Günter Kath ze saského státního úřadu pro životní prostředí.
Stojíme spolu vedle hlučného přístroje, který němečtí kolegové překřtili na "stinkomat", tedy česky s prominutím "smradomat". "Během prvních měření jsme skutečně zjistili přítomnost látek, které způsobují zápach. Jejich koncentrace byly ovšem velice nízké, asi jeden mikrogram na metr krychlový nebo i méně. Šlo o takzvané aldehydy, které by v těchto koncentracích měly být zdravotně nezávadné," uvádí Horst-Günter Kath. Jedním dechem však dodává, že měření bude pokračovat ještě minimálně po zbytek roku, aby se dospělo ke skutečně reprezentativním hodnotám.
Mladá dívka ze Seiffenu si nemyslí, že by dosavadní nadějné výsledky měření veřejnost příliš uklidnily. "Měření jsou samozřejmě objektivní, ale místní lidé budou mít stejně pořád subjektivní pocit, že se ně valí z Česka všechna možná špína a nečistota. Je v tom taky hodně psychologie," vysvětluje.
