Výročí procesu s československými hokejisty: Díl pátý
Seriál z hokejové historie míří do finále. Také tentokrát vám nabídne vzpomínání na rok 1950 a přiblíží osudy hráčů, které místo cesty na mistrovství světa čekalo odsouzení a uranové lágry. Tentokrát především na téma vyšetřování v Bartolomějské ulici. Slovo dostanou sportovní publicista Jiří Macků a společně s ním také hokejový internacionál Augustin Bubník.
Sotva se na celách v Bartolomějské vyspali, byla na ně časně nad ránem 14. března uvalena vazba. Ve spárech Státní bezpečnosti sice zatím uvízly jenom tři velké ryby, ale i nad ostatními už se zatahovala síť. Jenom kolem jednoho z nich chodily režimní orgány jako kolem horké kaše: kapitán týmu a jeho uznávaný lídr Vladimír Zábrodský se všem nepříjemnostem vyhnul. Měl na nejvyšších místech příliš mnoho dobrých známých
„Protože jsem byl voják, hráč ATK, hned ráno si pro mě do Bartolomějské přijela vojenská kontrarozvědka. Vychrtlý muž v klobouku, štábní kapitán Pergl přezdívaný Suchá lípa, velitel armádního vězení. V neblaze proslulém Domečku na Hradčanech mně potom připravil vůbec nejhorší chvíle věznění,“ popisoval hokejový internacionál Gustav Bubník.
„Fyzickým mučením, hladem, nocemi prochozenými v cele, temnicí s mokrým slamníkem, nás obyčejné vojáky, stejně jako slavné generály, chtěli přinutit, abychom před vyšetřovateli 5. oddělení Generálního štábu vypovídali podle jejich potřeb. Hlavně proč jsme se dopustili velezrady špionáží pro západní kapitalisty. Dva měsíce trvalo, než vyšetřování uzavřeli, a přitom nás nutili podepsat i to, co jsme neřekli,“ pokračoval legendární hokejista.
Falešná argumentace a lži
Své má co k problematice říci také sportovní publicista Jiří Macků.
„Nad týmem mistrů světa se definitivně zavřela voda, podraz světových parametrů byl dokonán. Od této chvíle se o osudu hráčů neobjevila v novinách už ani řádka. Jenom pár propagandistických článků se snažilo svalit vinu za neuskutečněný odlet na všechno ostatní, jak dokazují titulky - Československým hokejistům znemožněna účast v Londýně či Odmítnutí jedné provokace,“ vyprávěl Jiří Macků.
„Argumenty lživé a ubohé, jak dokazuje úryvek z obrázkového týdeníku RUCH: Kapitalističtí imperialisté se snaží všemi prostředky brzdit náš pochod k socialismu. Je proto samozřejmé, že ke svým nekalým výmyslům a plánům zneužijí i sportu. Naskytly se jim k tomu dvě události světového významu: mistrovství v krasobruslení a ledním hokeji,“ dodal Macků.
„V obou případech byli držiteli těchto titulů příslušníci lidově demokratického Československa, a protože obě soutěže se konaly v Londýně, jenž se stal mluvčím a střediskem evropských imperialistů, učinili na Západě vše, aby nám toto prvenství vyrvali každým prostředkem. Rudé právo zase znalo odpověď, proč k tomu došlo: Protože účast našeho mužstva, reprezentanta lidově demokratického Československa, se jim nehodí do krámu,“ pokračoval publicista.
„Skvělé vystupování a sportovní úspěchy představitelů lidově demokratického Československa musí dnešní vládci Anglie a Ameriky stejně úzkostlivě tajit před svým lidem, jako tají naše veliké úspěchy budovatelské, rostoucí blahobyt našeho lidu. Každá lež, každá nízkost je jim dobrá, aby dosáhli svého cíle,“ ukončil Macků.
Lživá a nízká manipulace s fakty však byla ve skutečnosti metodou komunistů, kteří se do aféry snažili zatáhnout i občany. Rudé právo hrdě oznámilo Náš lid prohlédl tuto provokaci a odmítl ji. Odpovídá na ni zvýšenými pracovními úspěchy a dalším rozšířením tělovýchovy a sportu. A zatímco pracující v příštích sedmi měsících plnili závazky první pětiletky, vyšetřující orgány dávaly dohromady zmanipulovaná obvinění milovaných šampiónů. Československý hokej se z této rány těžko vzpamatovával, další světový titul vybojoval až za třiadvacet let.
