Anaximandros z Mílétu
První ze všech vědců Evropy, Anaximandros z Mílétu, se narodil roku 610 př.n.l. Podle tradice je i zakladatelem řecké, a tím i evropské, filosofie (která tehdy tvořila s vědou jeden celek). Z jeho díla nazvaného O přírodě se nám mnoho nezachovalo, dovídáme se o něm jen prostřednictvím tzv. zlomků, částí jeho díla nebo výpovědí o něm od jiných antických filosofů. Ovšem i to málo dává tušit ohromující vědeckou práci – posuďte sami.
Z toho oboru, který dnes označujeme jako kosmologii, zmiňme, že Anaximandros byl stoupencem teorie multiversa, tedy nikoliv jednoho věta, nýbrž nesčíslně mnoha světů, jež jsou do sebe stejně vzdáleny. Nebeská tělesa považoval za ohnivé kruhy vzniklé z původního, světového ohně. To, v čem se shoduje s dnešní vědou, je skutečnost, že tato tělesa jsou tvořena právě tou látkou, z níž vznikl celý vesmír. Zkoumáním pohybu nebeských těles dokázal vysvětlit pravidelnost jejich oběhu a dokonce sestrojil model nebeské sféry, jakési první planetárium, na kterém své poznatky demonstroval. Zemi sice Anaximandros považoval za kamenný válec, na jehož horní podstavě žijeme, současně ale jako první myslitel pochopil naši planetu jako samostatné kosmické těleso.
Na základě předchozích babylonských pokusů se Anaximadros stal prvním známým Evropanem, který nakreslil mapu světa. Ve Zlomcích se můžeme dočíst, že se toho odvážil. Proč takové slovo? Protože mapou světa zrušil dosavadní privilegium bohů, kteří jako jediní dosud dokázali vidět svět v celku. Jednalo se o mapu úhlojevnou, kdy úhly na ní zobrazené přesně odpovídaly úhlům mezi jednotlivými body na Zemi. Při sestavování této mapy použil geometrii svého učitele Tháleta. A právě díky ní vypočítal Anaximandros i šikmost zvířetníku, tedy obratníků Raka a Kozoroha, a ekliptiku. A byla to znovu geometrie, která stála u dalšího Anaximandrova konstruktérského primátu – gnómonu, tyči k měření slunečního stínu. Jak se píše v jednom ze zlomků o něm, „první vynalezl gnómon a umístil jej na slunečních hodinách ve Spartě, aby ukazoval slunovraty a rovnodennosti.“
Z meteorologie zmiňme jeho teorii o vzniku větru coby důsledku rozdílných teplot na zemi. Deště pak vznikají z páry směřující od povrchu Země nahoru. Jedná se o první zmínku o přirozeném cyklu vody. Ostatně vodě přikládá Anaximandros obzvláštní význam pro vznik života. První živočichové se totiž zrodili ve vlhku a až časem přešli na souš. Pozoruhodné je, co před více než 2500 lety soudil o vzniku člověka: „Na počátku zrodil se člověk z živočichů jiného druhu“. Rozdíl oproti těmto druhům je v délce kojení, která je jednoznačně nejdelší. Tedy si to shrňme: nejdříve život vznikl ve vodě; z vodních živočichů se postupně stali živočichové suchozemští – a nakonec se objevil člověk. Nepřipomíná vám to něco?
Vysíláno v Planetáriu č. 10/2010, 6. - 12. března
