Výsledky sčítání vodního ptactva
Že u nás povážlivě ubývá polních ptáků, to víme už od podzimu. Ale jak dopadlo Mezinárodní sčítání zimujících vodních ptáků? To ví RNDr. Petr Musil z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Mezinárodní sčítání vodních ptáků je projekt, který začal v 60. letech, a hned od počátku se do něj zapojilo tehdejší Československo. Sčítání probíhá v polovině ledna, protože v té době se zimující ptáci shromažďují na relativně omezeném počtu lokalit a dají se snadno spočítat, zatímco třeba v hnízdní době jsou rozptýleni na obrovské ploše celé severní polokoule. Proto využíváme koncentrací v době zimování a zjišťujeme jejich počty v konkrétní zimě. A následně můžeme vyhodnocovat dlouhodobé změny početnosti jednotlivých druhů.
Co se týká vodních ptáků v Evropě, většinou leží jejich zimoviště přímo v Evropě nebo ve Středomoří, jen relativně malý počet druhů zalétá do Subsaharské Afriky. Největší zimoviště vodních ptáků leží například na pobřeží Atlantského oceánu. Významné je tzv. wattové pobřeží mezi Dánskem, Německem a Holandskem. Další velká zimoviště jsou na pobřeží Velké Británie. Pak najdeme spoustu zajímavých zimovišť vodních ptáků ve Středomoří a na podalpských jezerech apod.
My jsme se učili, že ptáci létají na jih, a vy mluvíte o Velké Británii nebo o Dánsku.
Jednak ptáci, kteří se vyskytují na pobřeží Velké Británie a Dánska, nemusejí být od nás, mohou to být ptáci ještě ze severnějších oblastí, dokonce ze severoamerického kontinentu. Pokud se týká našich ptáků, migrace severozápadním směrem byla prokázána u takových druhů jako polák velký, což je druh potápivé kachny, nebo racek chechtavý. Je potřeba si uvědomit, že kontinentální Evropa včetně střední Evropy je chladnější než pobřeží Atlantského oceánu, kde tito ptáci zimují, takže oni vlastně za teplem letí.
Ale já jsem vás přerušila – vraťme se ke sčítání ptáků.
Smyslem sčítání bylo najít lokality, kde se shromažďují velké počty ptáků, a následně je doporučit k ochraně. A opakované sčítání, probíhající každou zimu, nám pomáhá analyzovat dlouhodobé trendy a říci, které druhy ubývají a zasluhují zvýšenou ochranu (regulovat dobu lovu, lépe vytipovávat lokality, kde druhy mohou být ohroženy, rušeny apod.).
A jak dopadlo sčítání u nás?
U nás je sčítání založeno na spolupráci stovek dobrovolných pracovníků, bez nichž by výsledky nikdy nebyly k dispozici, patří jim za to určitě velké poděkování. V současné době máme data asi ze 480 lokalit, předpokládáme, že nakonec shromáždíme data asi ze 600 lokalit. Celkové počty vodních ptáků byly v letošní zimě o něco nižší než loni, neplatí to ale pro všechny druhy. Tradičně se v chladných zimách vyskytují ve velkých počtech některé druhy severských kachen, jako je třeba morčák velký, který se k nám přesunuje z pobřeží Baltu, je-li tam větší zima. Máme relativně nižší počet kachen divokých než v loňské zimě, zatím je to ale předběžný údaj. Překvapil nás údaj o počtu kormoránů. Zhruba před 3 lety se ustálil zhruba na 10–11 tisících jedinců a tento počet byl po tři zimy poměrně vyrovnaný. Předpokládali jsme, že už je jejich počet na vrcholu, že už se sem zkrátka víc kormoránů nevejde. Pak nás překvapilo sčítání ze zimy 2008, které se vyšplhalo až k 15 tisícům ptáků, pak počet klesl a letos jich je opět přes 10 tisíc. Takže kormoráni u nás nacházejí nové lokality pro zimoviště.
Zajímalo nás, zda u nás přibývá či ubývá druhů zimujících vodních ptáků. Byli jsme překvapeni, že z druhů, které mají na našem území dostatečnou početnost, většina druhů přibývá nebo je stabilní. Těch ubývajících druhů je zhruba 20 %. První, co člověka napadne, když se někde zvyšují počty zimujících ptáků, je, že to bude změnou klimatických podmínek, vlivem globálního oteplování, chtěli jsme tedy vědět, jak počty ptáků korelují s měnící se teplotou. Zjistili jsme, že dlouhodobé teploty na našem území v prosinci a lednu (od roku 1966, kdy se začalo se sčítáním), se vlastně nemění. Mění se výrazně mezisezónně, ale dlouhodobý trend je stabilní.
Na ty velké výkyvy ale některé druhy reagují. Zmiňoval jsem morčáka velkého, který k nám přilétá v chladných zimách. V teplých zimách máme naopak více hus, které nás v chladných zimách opouštějí. V teplejších zimách dokážou ptáci lépe využívat stojaté vody, nejsou vázáni jen na řeky a daleko větší význam mají potom přehrady a rybníky. Další, co klimatické podmínky ovlivňují, je struktura populací. Máme výhodu, že pouhým pohledem do dalekohledu můžeme poznat pohlaví jednotlivých ptáků. Nejjednodušší je to u kachen, kde je kačer výrazně vybarven. V chladných zimách se k nám u severských druhů přesunuje více samic, zřejmě proto, že jsou choulostivější – opouštějí zimoviště na pobřeží Baltu a stěhují se do střední Evropy. To platí třeba pro hohola severního a morčáka velkého. A naopak máme některé druhy kachen, které centrum rozšíření mají spíše v jižní Evropě. U nich, například u kopřivky obecné, jsme zjistili, že v chladných zimách máme u nás téměř jenom samce, zatímco samice jsou někde na jihu.
