Průzkumy veřejného mínění

17. březen 2010

Člověk by si řekl, že to, svým způsobem, může chápat u stran, pohybujících se kolem oné magické pětiprocentní hranice, nutné pro vstup do Poslanecké sněmovny, ale je tomu tak, snad i ze zásady být co nejvíce řevniví, i u velkých stran. ODS, na příklad viní svého rivala z toho, že využívá agentury STEM, s níž prý dlouhodobě spolupracuje. Sociální demokraté zase obviňují demokraty Občanské z kontaktů s agenturou Median.

Mluvčí strany Martin Kupka se ale hájí tím, že ODS žádnou takovou spolupráci s Medianem nemá, že má agenturu Ipsos Tambor, která neprovádí veřejně přístupné politické průzkumy. A neopomene, v rámci tradičního, ne zrovna přátelského vztahu ODS se Sociálními demokraty podotknout, cituji: Možná má ČSSD s takovou praxí své zkušenosti a proto o tom takto mluví, konec citátu. Poznamenejme, že velké strany mají pochopitelně vstup do Poslanecké sněmovny zajištěn, ale může se jednat o ovlivnění nerozhodnutých voličů, což je také důležitý faktor, neboť ten může ovlivnit ne-li desítky procent, tak určitě jejich jednotky.

Daleko fatálnější jsou ovšem výsledky průzkumných agentur pro menší strany, zápolící s voličskou podporou kolem pěti procent. Tam je případné ovlivnění nerozhodnutých voličů daleko podstatnější, protože jejich voličská podpora či nepodpora může rozhodnout o sněmovní existenci takové strany.

Lidové noviny uvádějí případ Strany zelených z roku dva tisíce pět, kdy před Vánoci podle průzkumu CVVM vykazovala strana podporu kolem tří procent, ale na jaře došlo dle průzkumu STEM k relativně prudkému nárůstu přes procent pět. Ryze pražský průzkum agentury SC plus C uváděl pro Prahu dokonce hodnoty přes osm procent, občané volili Zelené jako protestní stranu, která se při tom - podle dosavadních průzkumů - dostane do sněmovny a tak byla její sněmovní existence zajištěna.
Nikdo už samozřejmě tento zajímavý sociologický úkaz spolehlivě ani nevysvětlí, ani nezjistí jeho příčiny, ale bylo tomu tak. A tehdejší předseda strany Martin Bursík jen spokojeně a pravdivě konstatoval, že Strana zelených
byla vlastně jediná, která se dostala do sněmovny jako strana nová a ne jako strana, vzniklá odštěpením z jiné. A kolem pětiprocentní hranice se dnes pohybují ať už tradiční strany, jako lidovci, nebo strany nové, jako Věci veřejné, či již zmínění Zelení, takže je pravděpodobné, že polemik o ovlivnitelnosti či neovlivnitelnosti průzkumných agentur bude přibývat. Nehledě k tomu – jak říká Jindřich Krejčí ze Sociologického ústavu Akademie věd – že v předvolebním období se s agenturami obvykle roztrhne pytel.

Týdeník Respekt uvádí zajímavý příklad vztahu mezi agenturami a skutečnými výsledky ze Spojených států. Ze státu Massachusets, kde favorizovaná a – dle průzkumů bohatě vedoucí - demokratka nakonec prohrála se svým republikánským protějškem, protože, prý při vědomí dostatečného náskoku svých preferencí, závěr kampaně vypustila. Vyberte si: byly její preference vysoké, když byla aktivní a protože byla aktivní a při menší aktivitě prohrála, nebo byly její údajně vysoké preference od začátku falešné a proto prohrála. Obojí je možné a obojí vypovídá o relativitě publikovaných výsledků, kdy nikdo nezná a ani nemůže znát skutečnost proměnlivých názorů, které mohou navíc být zítra úplně jiné, než dnes.

Možná manipulace s daty – jak říká Daniel Kunštát z Centra pro výzkum veřejného mínění – je velmi jemná a obtížně rozpoznatelná. Může spočívat jen v pořadí kladených otázek, jejich sugestivitě, či technických podrobnostech. A kardinální rozdíl před volbami – říkám já – spočívá i v rozdílu hodnot, udaných jednou jako současné preference stran a po druhé jako jejich výsledky v budoucích volbách.

Jsou země, kde je volební účast povinná. U nás tomu tak není, ale přesto by měli mít všichni na paměti, že v hlasech, které rozhodnou o vládě této země, by měl být hlas váš i hlas můj. Nehledě k tomu, že stoupenci totalitních stran jsou disciplinovaní, půjdou volit všichni a tak své výsledky ještě zvýší.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.

Spustit audio