Senát vrátil audiovizuální zákon poslancům
Senát vrátil audiovizuální zákon, jehož součástí je i regulace product placementu, sněmovně kvůli tomu, že nesouhlasil s povinností firem platit rozhlasový poplatek za mobilní telefony. Zákon se tak vrací sněmovně k novému projednání. Zrušení povinnosti navrhl senátor ODS Richard Svoboda, protože podle něj jde o další finanční zátěž a znamenala by zvýšení příjmů Českého rozhlasu až o jednu miliardu korun.
Šéf senátní komise pro sdělovací prostředky Jiří Oberfalzer z ODS pokládá takovou povinnosti za zbytečnou: „Nám šlo o to, aby se do budoucna neustále nerozšiřoval okruh různých přijímačů, za které se bude vybírat koncesionářský poplatek, a aby bylo jasné, že se to vztahuje pouze na přijímače a všechna ostatní zařízení, která primárně neslouží k takovému příjmu, z toho byla vyňata.“
Vrácený zákon měl také uvolnit pravidla pro povolení reklamy v televizních seriálech. Z Evropské unie totiž už před časem přišla směrnice, která mimo jiné liberalizuje pravidla pro takzvaný product placement. Filmový tvůrce Václav Marhoul by uvolnění pravidel uvítal, protože kvůli zákazu product placementu se v televizních projektech někdy dějí naprosté absurdity:
O product placementu mluvili v Ozvěnách dne senátor Tomáš Töpfer a režisér Václav Marhoul.
„Nejhorší věc, která se může stát, a to se stává, je, že točíte televizní seriál a dostanete se až do takových absurdit, že výprava vezme lepicí pásku a začne zalepovat značky aut nebo nápisy na mikině. To si myslím, že je věc velmi trapná.“
Marhoul ale varuje před druhým extrémem, kterého jsme někdy svědky v českých filmech: „V některých českých filmech se dopracováváme k úplně trapným situacím, kdy máte pocit, že celý film je jen o product placementu. Herec například vezme do ruky limonádu, strčí ji do kamery, potom o ní hovoří, jak je strašně dobrá, a v tu chvíli se product placement stává naprosto nepoužitelný, protože správný product placement musí působit podprahově, musí působit pod čarou.“
Product placement by měl mít svá pravidla
Pokud by příslušná novela zákona prošla, nešlo by samozřejmě o naprostou anarchii. I uvolnění product placementu v televizi má svá pravidla. „Zákon sice umožňuje product placement, ale zavádí i některé s tím spojené povinnosti počínaje tím, že před a na konci pořadu musí být varování, že pořad obsahuje tento typ reklamní aktivity, a konče tím, že pořad by neměl směřovat k přímé propagaci výrobků nebo služeb,“ popisuje prezident Rady pro reklamu Radek Pokorný.
„Jak to bude fungovat nevím, já osobně toho nejsem velkým zastáncem. Já si myslím, že v televizích je reklamy až dost, nicméně je to trend, který přišel ze zahraničí,“ dodává Pokorný.
Na dodržování pravidel bude dohlížet Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Pokorný přiznává, že product placement v televizi otevírá nový prostor pro reklamní trh. Ten je v současné době přesycený, a tak se dá očekávat, že firmy i stanice o takový typ spolupráce budou mít zájem.
Peníze by měly televizním tvůrcům pomoci
To potvrzuje i obchodní ředitel České televize Robert Kvapil: „Jsou to další finanční prostředky pro dramatickou tvorbu. Je třeba si uvědomit, že když se natáčí dramatika, tak v jednotlivých seriálech nebo pořadech hrají věci běžné spotřeby, jako jsou auta, občas tam jsou scény z restaurací, a toto je další forma komerční komunikace pro jednotlivé klienty, ale zároveň další prostředky, které zpětně může televize investovat do výroby.“
Kvapil odhaduje, že product placement by mohl televizi přinést příjmy v řádech desítek milionů korun. Do budoucna i stovky milionů. Snad bude mít product placement v televizi úroveň Jamese Bonda, který nosí své typické hodinky a jezdí oblíbeným autem, jako by to byla zcela běžná záležitost i pro diváka.
