Stopy Lunochodu po 37 letech
Průzkumná sonda NASA, která mapuje povrch Měsíce, nám poslala nové snímky. Díky jejich kvalitě na nich dokázali kanadští vědci nalézt stopy a také vrak měsíčního vozítka Lunochod 2, které se po prašných pláních prohánělo ještě v roce 1973. Je tedy možné přesně ověřit, kudy ruské vozítko jezdilo a z jakých oblastí pocházejí vzorky, které zkoumalo.
Měsíční průzkumná sonda Lunar Reconnaissance Arbiter (LRO) byla vypuštěna 18. června 2009 a za necelých pět dní už obíhala nejbližšího souseda Země. Jejím cílem je měřit teploty, sílu kosmického záření, ale hlavně mapovat povrch Měsíce s velkým rozlišením. To pro ni opravdu není žádný problém, měsíční krajinu má jako na dlani. Pohybuje se totiž ve výšce pouhých 30 až 70 kilometrů nad povrchem, tedy jen tři až sedmkrát výše než letadla nad zemí. Podrobné snímky sondy LRO pak budou využity při hledání vhodného místa pro přistání dalších misí s ohledem na členitost povrchu a výskyt využitelných přírodních zdrojů.
Staronový objev
Společně se sondou LRO odstartovalo i zařízení, které se rozhodně proslavilo, když 9. října přesvědčilo vědce na celém světě, že vody na Měsíci je víc, než se myslelo. Fotografie, které na oběžné dráze pořizuje jsou přesné, jako doposud žádné. Díky tomu se mohli vědci z univerzity v západním Ontariu těšit z neobvyklého objevu. Nejde o žádnou novinku, právě naopak. Na jediné z tisíců fotografií pořízených sondou se objevily stopy ruského lunárního vozítka Lunochod 2, které svých osm kol poprvé položilo do měsíčního prachu před dlouhými 37 lety. Na konci stop je pak možné spatřit vrak Lunochodu jako tmavou skvrnku.
Robotický poutník
Celých 139 dnů činnosti a víc jak 35 kilometrů má na kontě vozítko Lunochod 2. To je nejdelší vzdálenost ujetá na kosmických tělesech v dějinách robotických průzkumníků. Tento rekord drží Sovětský svaz už od roku 1973, ani současná americká vozítka na Marsu ho nepřekonala. Na Zemi odeslal Lunochod 2 více než 80 tisíc fotografií a vykonal také množství mechanických měření povrchu Měsíce. O jeho kvalitě vypovídá nejenom dlouhá životnost, ale také pohyblivost v terénu. Na své pouti hravě překonal převýšení 400 metrů. I když vozítko fungovalo dlouhou dobu, vydrželo by ještě déle, nebýt osudného střetu s kráterem na své cestě. Otevřený poklop setřel z kráterového valu vrstvu prachu a když se vozítko po západu Slunce uložilo ke spánku, prach se dostal do chladičů. Následující den se vnitřní teplota vozítka v důsledku nefunkčních chladičů zvýšila natolik, že došlo k přehřátí systému a ztrátě kontroly nad Lunochodem. Kráter, který ukončil hvězdnou výpravu Lunochodu 2 je na fotografii sondy LRO také zřetelně vidět.
Stopy lidského pokroku
Je bezpochyby nostalgie dívat se po 37 letech na stopy jednoho z největších úspěchů lidské technologie. Fotografie však má i jiné využití. Vědci mohou zrekonstruovat celou misi vozítka a zjistit tak přesné polohy jeho měření a experimentů. Také na fotografii vidí polohu, kde došlo k nešťastné události s kráterem a kde vozítko přestalo být funkční. Nalezené stopy Lunochodu jsou navíc jakýmsi ověřením přesnosti snímků sondy LRO, jelikož rozměry a rozvor kol jsou známé. Podstatné je, že sonda určená pro hledání vhodných přistávacích míst na měsíčním povrchu funguje skvěle a my se i díky její práci můžeme do budoucna těšit na další stopy lidského pokroku.
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
