I ve výzkumu se občas stane, že něco, co chtěl člověk zahodit, se nakonec ukáže jako velmi cenné. Přesvědčili se o tom vědci z Rice Univerzity, kteří hledají lepší způsoby pěstování lidských buněk.

Tento článek je více než rok starý.

0:00 26. března 2010 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vědci nechávají buňky růst na zvláštním „lešení“, které jim pomáhá dospět a růst. Doufají, že uměle vypěstovaný materiál by se jednoho dne mohl začít používat k náhradě tkání. Mezi pěstovanými buňkami byly i adipocyty, které tvoří tuk. V kultuře vylučovaly lepkavou substanci, kterou vědci nejprve pokládali za kontaminaci a zbavovali se jí. Pak ale přišli na to, že nechtěná substance z tukových buněk tvoří extracelulární matrix – jakési biologické lešení, které si naopak velmi přáli získat. V živém organismu je totiž extracelulární matrix prostředím, které buňky obklopuje, spojuje i chrání. Navíc umožňuje jejich vzájemnou komunikaci a podílí se na diferenciaci buněk.

Vědci zjistili, že lepkavá hmota z tukových buněk může vytvořit základní membránu, ve které se kmenové buňky mohou uchytit a dospět do tkáňových buněk. Ty pak vytvářejí látky, které už nepotřebné „lešení“ pomalu rozloží. Ke stejnému účelu se zatím používaly směsi proteinů, které sekretují rakovinné buňky a které se proto nedají použít v tělech pacientů. Biologické „tukové lešení“ by proto představovalo mnohem výhodnější alternativu.

Zdroj: FASEB Journal

redakce ČRo Leonardo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít