Mýty 2: Farma zvířat
Všem milovníkům pohádek se na vědomost dává, že vyšla druhá komiksová kniha Mýtů. Opět se v ní setkávají postavy ze světoznámých dětských příběhů a opět jsou tato setkání kouzelně zábavná a hravá. Ani nemusíte chodit za sedmero hor, sedmero lesů a sedmero řek, stačí jen ladně vklouznout do načatého vyprávění.
Dnes se dá nalézt již hodně autorů, kteří lidem chtějí ulehčit skákání z pohádky do pohádky. Všechno se zrychluje, takže proč se sáhodlouze probírat desítkami klasických knih, které stejně znáte, když můžete dostat takříkajíc všechno v jednom. Stačí do nějakého nového příběhu zakomponovat pohádkovou říši se všemi jejími zástupci. Autor si díky tomu může hrát s neskutečným množstvím postav a příjemce si zase svižně utříbí znalosti zábavnou formou. Funguje to velmi dobře, stačí si vzpomenout na celovečerní filmy se Shrekem, seriál Arabela nebo komiksovou řadu Mýty.
Mýty jsou vystavěny na základě, že tajemný nepřítel, který je zatím stroze titulován jako Nepřítel, vyhnal mýtické bytosti z jejich původní vlasti. Pohádkové postavy emigrovaly do Spojených států, přičemž ti nehumanoidní přežívají na Farmě na severu státu New York. Musí být skryti před všetečnými zraky lidí, protože není zrovna jasné, jak by běžní obyvatelé reagovali na mluvícího kocoura v botách, králíka ve vestičce nebo rodinku medvědů.
Zatímco v první knize se řešila vražda spáchaná v moderní metropoli, dvojka děj přesouvá na zmiňovanou Farmu. Po mnoha stech letech izolace už zvířenu přestalo bavit schovávání a pod vedením třech malých prasátek a intelektuální Zlatovlásky propuká revoluce. Znáte to – všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější, nesmíte jen nečinně přihlížet na jedné hromádce, vezměte si, co vám patří, a tak dále. Když však odvážný plán odhalí Sněhurka a její sestra Růženka, je potřeba tyto zástupkyně původního režimu zlikvidovat. Revoluce zkrátka přináší i oběti.
Jelikož případný čtenář obětuje minimálně svůj čas, scenárista Bill Willingham si dal záležet a vloženou důvěru naplňuje elegantní a chytrou zábavou, která se dá vnímat na několika rovinách. V první řadě tu je samozřejmě hlavní příběhová linie. Hravé a inteligentní vyprávění se dá bez potíží schroustat i za předpokladu, že vám předešlý díl utekl. Pakliže jste se však s úvodní knihou Legendy v exilu setkali, začnou Mýty pracovat v širším kontextu. Mění se vztahy mezi ústředními postavami, objevují se indicie do dalšího dění (v současnosti existuje zatím 13 knih) a z relativně svébytných příběhů se stává stále lákavější seriál.
A nesmí se zapomenout na fakt, že Farma zvířat nabízí velké množství intertextuálních legrácek. Kreslíř Mark Buckingham odvedl vizuálně pěknou a pečlivou práci, takže se na stránkách vyskytují desítky vtípků. Někdy se dá bavit pouhým rozpoznáváním jednotlivých figurek, jindy zase jejich použitím v netradičních situacích. Čím více pohádek, popkulturních a všelijakých dalších záležitostí znáte, tím lépe. Jde se do takových niterností, že i nápis na zdi místo „Domove, sladký domove“ hlásá „Bota, sladká bota“, pokud babička s dětmi bydlí ve velkém škrpálu.
Komplexnost Mýtů je chvályhodná a není divu, že se v Americe jedná o jednu z nejúspěšnějších a nejoriginálnějších komiksových řad současnosti. Kéž by se jim také u nás dařilo, aby se neanglicky mluvící čtenáři mohli dovědět, co všechno se ještě legendárním postavám přihodí. Farmou zvířat totiž zvonec ještě zdaleka nezazvonil.
Mýty 2: Farma zvířat, scénář Bill Willingham, kresba Mark Buckingham, překlad Viktor Janiš, nakladatelství Netopejr, 2009, 128 s.
