Za krásou libanonských cedrů
Libanoncům, kterých na území 8x menším, než je naše republika, žije skoro 4 miliony, můžeme jen závidět. Mají 250 km dlouhé pobřeží, z kterého se zdvíhají hory až do 3000 metrů, zelená úbočí a vzácné cedrové háje. V Libanonu nenajdeme kousek pouště, jak by se v zemi Blízkého Východu dalo předpokládat, říká botanik a ekolog RNDr. Václav Petříček z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
Libanon má především velmi zajímavý horopis, tedy geomorfologii. Prakticky kousek od pobřeží leží ve směru severovýchod-jihozápad pohoří Libanon, název pochází od aramejského slova lában, čili bílý. To je dáno sněhovou pokrývkou, která se tu na hřebenech drží ještě poměrně dlouho na jaře. Dále na východ leží další úžasná zajímavost, údolí Beqaa, to je známé tím, že bylo baštou šíitského militantního hnutí Hizballáh. Je to téměř úplná rovina, dala by se srovnat s naší Hanou. Jedná se o území až na výjimky zemědělsky obhospodařované. Je dotované bohatými srážkami, které zároveň zásobují místní řeky, což umožňuje v létě zavlažování – to je nutné, protože letní teploty jsou tu vysoké. A směrem na východ je další pásmovité pohoří stejného charakteru, Antilibanon. Ten už větší částí zasahuje do Sýrie, kde už začíná poušť. Libanon je jedinou zemí Blízkého východu, kde není poušť a kde je dostatek vody. A také sníh – i proto byla země nazývána Švýcarskem východu. Ráno se můžete vykoupat v moři a odpoledne si zalyžovat.
Co vás jako botanika v Libanonu nejvíce upoutalo?
Pochopitelně největším lákadlem jsou cedry. Nicméně musím říci, že Libanon, jako starobylá země, je zemí botanicky poměrně chudou, protože původní vegetace je buď vypasená, nebo vykácená. Bylo potřeba a také bylo módou používat velice kvalitní cedrové dřevo, které prakticky nehnije a je odolné proti termitům. Je to trvanlivé, krásné, voňavé načervenalé dřevo. Bylo používáno od biblických dob, byl z něj postaven i chrám v Jeruzalémě.
Kolika let se dožívá takový cedr?
Udává se až 6000 let, což by ovšem překonalo i známou borovici osinatou. V jedné rezervaci, která byla dříve posvátným hájem, jsou cedry, které jsou určitě staré 2–3 tisíce let. Nedávný stav byl ale katastrofální, protože se staré cedry daly spočítat na prstech ruky. V současné době jsou chráněny ve dvou rezervacích, jedna se přímo jmenuje Libanonské cedry (Cedars of God). Stromy tu byly dochovány z náboženských důvodů, to je ten zmíněný posvátný háj. V druhé rezervaci najdeme několik starých cedrů, ale vysazují se tu i nové, to je rezervace Shouf ve stejnojmenném pohoří (Al Shouf Cedar Nature Reserve). Nicméně, v celém Libanonu je dnes obrovská kampaň výsadby původních cedrů, takže je naděje, že za další 3–4 generace bude cedr navrácen do Libanonu v původním přirozeném rozsahu. Na druhé straně musím říci, že v Libanonu nejsou tak vyvinuté macchie, tedy ty keříkovité ostnité formace, které známe z Řecka, Chorvatska a dalších mediteránních zemí, které na jaře barevně rozkvétají a poměrně výrazně voní.
Čili Libanon se moc nezelená.
Zelená se na jaře, při velkých deštích. Větší část země tvoří pole, pastviny a obrovské sady klasických mediteránních ovocných stromů – citroníky, pomerančovníky, ve vyšších polohách jabloně, hrušně, třešně a samozřejmě olivovníky. Větší část nezastavěné země tvoří především zemědělské kultury.
Více o Libanonu, zemi, kde vznikla abeceda, kde se odehrávaly biblické příběhy, kde dnes vedle sebe, ne vždy v pokoji, existuje 17 církví a která se v současné době vzpamatovává z občanské války, se dozvíte z celého rozhovoru s RNDR. Václavem Petříčkem v pořadu Odysea ČRo 2 – Praha.
