Břetislav Tureček: Příliš mnoho Ježíšových hrobů
Většina lidí si myslí, že je to jasné – Ježíš vstal z mrtvých v místě, kde dnes stojí bazilika Božího Hrobu. Tedy v jeruzalémském Starém Městě.
Jenže nějakých dvě stě metrů od jeho hradeb je takzvaný Zahradní hrob. Tichá zelená oáza uprostřed lomozu arabské čtvrti přímo vybízí k rozjímání a denně ji navštíví desítky poutnických výprav. V protestantském světě totiž existuje názor, že Ježíš byl pohřben právě tady.
Aby toho ale nebylo málo, vydejme se do ještě vzdálenějšího Kašmíru. Tam stojí hrobka muslimského učence Jús Asafa. Podle některých autorů je v ní ale Ježíš Nazaretský. Zmínky, že přežil ukřižování a z Jeruzaléma odešel právě do Kašmíru, kolují už od 19. století a mimo jiné měly podpořit tažení křesťanských misionářů. Populární „spikleneckou“ teorii ale podpořilo až několik historických knih a románů. Když pak loni zařadil pár řádek o údajném Ježíšově hrobě na své stránky průvodce Lonely Planet, nenápadné dřevěné stavení doslova zavalili západní cestovatelé.
Jak právě dnes upozorňují londýnské Timesy, úřady se proto rozhodly hrobku Jús Asafa zavřít pro cizince, aby se tam mohli zase v klidu modlit místní obyvatelé. Ti jsou skálopevně přesvědčeni, že humbuk s Ježíšem vyvolali lidé napojení na turistický ruch, aby tak trochu pomohli svým obchodům.
Něco pravdy na tom být může. A není to jen výsada křesťanského světa. Tak se třeba má po staletí za to, že starověká židovská královna Ester je pohřbená v íránském Hamedánu. Nedávno jsem se ale v izraelských novinách dočetl, že to bude spíš někde na severu Izraele.
Velký vůdce Mojžíš zase podle starozákonní legendy zemřel na hoře Nebo v dnešním Jordánsku, a někde v okolí ho také Bůh na neznámém místě pohřbil. Muslimové si ale ve středověku vytvořili svou teorii a kousek pod Jeruzalémem vzniklo poutní místo zvané Nebí Músá – i s údajnou hrobkou vážené postavy. I když dnes už nikdo netvrdí, že tam Mojžíš opravdu spočinul, turistické autobusy tam jezdí pořád.
A to nemluvím třeba o údajných vousech muslimského proroka Muhammada. Ty uchovávají například v Istanbulu, v pákistánském Láhauru a nějaké jsem zahlédl i v Íránu, včetně otisku prorokova chodidla.
Zdá se tedy, že oslavování světců všech možných náboženství nemá jen duchovní, ale také hodně obchodní rozměr. Může nás ale utěšovat, že to není další z neduhů postmoderní civilizace. Zjevně jsme se to naučili od našich předků.
Autor je blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu
