Španělé mezi kulturami
Španělsko patří v současnosti k evropským zemím, kde žije nejvíc imigrantů. Je to dáno především umístěním této země, která přímo sousedí se severní Afrikou. Na andaluských polích tak pracují statisíce Marokánců, ve městech zase žijí desetitisíce Latinoameričanů. Země s velkou koloniální minulostí má výrazný přísun obyvatel. I díky tomu je dnes ale Španělsko rozdělené.
Na samém počátku dějin byli Iberové více usedlejší. Féničané a Římané se zde usidlovali jenom podél pobřeží, nebo ve vnitrozemí odolávali nájezdům germánských Vizigótů a Vandalů. Po velkém nájezdu a migraci muslimů v 8. století zůstala samostatná jenom malá království v horách na severu Pyrenejského poloostrova. Pro Španěly pak byla v minulosti kulturně důležitá rekonkvista. Neustálé dobývání území přinášelo zpětnou reemigraci obyvatel, která se v historii prakticky nikdy nezastavila. Velké přesuny lidí po bojích s Araby a Berbery udělaly ze Španělů dobrodruhy, ochotné vydávat se stále dál a dál. To se potvrdilo hlavně po roce 1492, kdy Kryštof Kolumbus objevil americký kontinent.
I když v následujících desetiletích za mořem mizelo "pouze" okolo tří tisícovek osadníků ročně, migrace neustále narůstaly. Španělsku to začalo přinášet rozvoj impéria, ale taky ekonomické problémy. Velké rozdíly totiž byly mezi různými regiony Španělska. Nejvíce nových osídlenců v Latinské Americe pocházelo z Andalusie na jihu a Kastilie ve středu království, čím dál častěji ze země ale odcházely tisícovky Basků a Galicijců. Mezi Katalánci na východě nebylo tolik emigrantů za moře i proto, že už kdysi za prací a výboji často mířili do Francie, Itálie a Holandska. Celá Jižní Amerika začala mít "bílou" vládnoucí vrstvu, většina emigrujících Španělů přeci jen ale pracovala v zemědělství. Evropští migranti se taky bez rasových problémů přirozeně mísili se zdejšími Indiány a tak začali převažovat nejpočetnější mesticové. Podobně to fungovalo třeba i na Filipínách.
Stamilióny lidí po celém světě tak v současnosti hovoří španělštinou, což v celém hispánském světě umožňuje lehčí migrace. Současné Španělsko je však zemí vnitřně docela rozdělenou. Politická levice je imigraci do země většinou dost otevřená a přistěhovalcům pomáhá. Mnoho původem Arabů a Latinoameričanů se zde proto přirozeně naturalizuje. Politická pravice ale nejen kvůli hospodářské krizi začíná být výrazně proti přílivu cizinců. Práce totiž není ani pro místní obyvatele, což je pro ně ten hlavní důvod. To se projevuje i v jiných dichotomiích mezi Španěly, třeba ve vztahu k vlasti, ekonomice a náboženství. Imigranti zde však nemají takové problémy jako v Itálii, protože jsou blízcí místním, kteří s Afrikou historicky a kulturně souvisí.
Imigranti však v současnosti často ztrácejí finanční možnosti, narůstá jejich kriminalita, a to přináší v celém státě problémy. Vzpomínky na občanskou válku a Frankův režim však zabraňují, aby zde měla silné slovo ultrapravice. I tak dnes stále žijí ve Francii, nebo Německu statisíce Španělů, kteří jsou zvyklí nejen na kulturní toleranci, ale i asimilaci, a díky mnoha cizincům je tomu podobně i ve Španělsku. Během posledních několika let se v zemi usadilo například 300 tisíc Britů. Problémy tak nastávají hlavně v autonomních republikách jako je Baskicko a Katalánsko, které občas za svou samostatnost bojují i zbraněmi. Španělé jsou přitom obecně zároveň liberální a konzervativní, a tedy na křižovatce. Místní ekonomika by už ale dnes bez imigrantů ani nemohla fungovat, což si zdejší obyvatelé dobře uvědomují.
Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
