Kurt Gödel
V měsíci dubnu si připomínáme jednoho z nejvýznamnějších brněnských rodáků, Kurta Gödela. Narodil se 28. dubna 1906 a během svého života se díky své genialitě proslavil především v matematice a logice, ale úspěšně se věnoval i kosmologii a jeho dílo chronologicky a možná i symbolicky završila filosofie.
Prvním místem jeho působnosti byla Vídeň. Po studiu fyziky se začal zabývat matematickou logikou, kde hned na začátku kariéry, v roce 1931, uskutečnil jeden z nejvýznamnějších objevů vědy: publikoval své 2 věty o neúplnosti. Ty, máme-li je zjednodušit, říkají, že žádný formální systém není úplný a bezesporný, tj. že vždy lze formulovat větu, jejíž pravdivost není možné v daném systému dokázat.
Gödel tím mířil na matematiku a během chvilky tak udělal jednou provždy tlustou čáru za tisíciletými snahami o vytvoření matematiky jako univerzálního popisu světa. Svým doslova přelomovým objevem totiž Gödel prokázal, že matematika se nikdy nezbaví principu nejistoty, plynoucího z její neschopnosti formulovat a popsat úplně vše. S největší pravděpodobností přitom Gödelovy věty o neúplnosti platí i pro jiné vědní disciplíny.
Pobyt ve Vídni a zájem o logiku pak Gödela přivedly do tzv. Vídeňského kroužku, skupiny největších myslitelů své doby, zabývajících se hlavně matematikou, logikou a jazykem. Právě pod tímto dojmem publikoval Gödel své úvahy o vztahu a podobnosti mezi matematikou a lidskou řečí.
Jeho poklidnému bádání brzy učinila přítrž zhoršující se politická situace v Evropě, ženoucí se do druhé světové války. Před nacisty uprchl Gödel, ač Rakušan, do Spojených států amerických, kde již předtím čas od času působil. Univerzita v Princetonu se pak stala druhým místem, neodmyslitelně spjatým s životním dílem tohoto génia. Seznámil se tu s dalším evropským uprchlíkem, mimochodem také jeden čas působícím v českých zemích – Albertem Einsteinem. Pod dojmem vzájemných setkávání se pak Gödel začne zabývat kosmologií. Dál rozpracoval slavnou Einsteinovu teorii relativity a objevil, že z ní vyplývá možnost cestování časem. Nejednalo se přitom o žádnou science-fiction, ale o čistou matematiku. Gödel na přelomu 40. a 50. let popsal hned několik možných typů vesmíru, přičemž existovala možnost vrátit se do vlastní minulosti, zabít sama sebe a nedopustit tak svou vlastní budoucnost, tedy původní přítomnost, ve které to všechno začalo…
Smysl pro paradoxy tedy, jak je vidět, byl tomuto vědci vlastní, ostatně považoval je za nedílnou součást matematiky a logiky. Lze v tom ale vystopovat i další oblast jeho zájmu, a tou je filosofie. Že k ní inklinoval už odmalička, dokládá i jeho přezdívka z dětství Herr Warum, tedy Pan Proč. Úplný příklon k této kolébce vší moudrosti pak nastal během zabývání se časem, což je otázka čistě filosofická. Gödel se po Einsteinově smrti začal věnovat fenomenologii Edmunda Husserla, dalšího svého krajana a jednoho z největších filosofů 20.století. Kromě toho rozšířil – opět z pozice logika – i tzv. ontologický důkaz Boží existence Anselma z Canterbury.
Svůj plodný život zakončil Kurta Gödel v roce 1978 v Princetonu, když zemřel na následky zhoršující se nemoci. Na pozadí převratných historických událostí jednoho století dokázal tento jedinec vytvořit rozsáhlý fond poznatků ohromující svou šíří i hloubkou. Gödel se tak nesmazatelně vepsal do dějin jako jeden z velikánů lidského vědění.
Vysíláno v Planetáriu č. 14/2010, 3. - 9. dubna.
