Jak poznat, co je dobré k jídlu
RNDr. Roman Fuchs z Jihočeské univerzity se spolu se svými studenty zabývá výzkumem, jak jsou ptáci schopni rozpoznávat nepřátele a jak na ně reagují. Tentokrát si s ním redaktorka Klára Nováková povídala o nebezpečí, které pro ptáky představuje nepoživatelná kořist. I ta totiž může ptáky pořádně potrápit. V tom lepším případě jen trávicími obtížemi, v tom horším i smrtí. A netřeba dodávat, že kořist sama nemá zájem, aby ji někdo sežral.
Jak se tedy malí ptačí nepřátelé před sežráním brání?
Pokud jsou síly predátora a kořisti velmi nevyrovnané, řekli bychom , že kořist nemá mnoho šancí se bránit. Nicméně jedna velmi efektivní možnost obrany existuje, a to je obrana chemická. Opatřit si chemické látky, které jsou buď přímo jedovaté nebo alespoň nechutné. Takový hřib hořčák je skoro stejně efektivně chráněn proti naší konzumaci jako muchomůrka zelená. Nicméně chemická obrana má jeden problém – abych byl chráněn, musí predátor vědět, že jsem nepoživatelný nebo jedovatý. Bylo by dobré, kdyby chemicky chráněný živočich dal predátorovi najevo, že není rozumné ho sežrat.
A jakým způsobem to činí? Výstražným zbarvením!
Podstatná část bodavých blanokřídlých je vybavena typickým černožlutým zbarvením obvykle ve formě pruhů. A asi i většina lidí ví, že toto černožluté zbarvení je spolehlivým signálem, že po takovém hmyzu se holou rukou raději nemáme ohánět. Ať už se jedná o vosu, včelu, sršně apod.
Takovému nápadnému zbarvení, které predátorovi dává najevo, že se nemusím schovávat, že nejsem kryptický, naopak jsem nápadný a tudíž budu chráněn nějakým jiný způsobem (“se mnou si nic nezačínej, mně se raději vyhni“), tomu se říká výstražné zbarvení. A my zkoumáme, zda to výstražné zbarvení ptáci vnímají a zda je hmyz výstražným zbarvením chráněn.
A chrání víc barva nebo tvar?
Jak kdy. Jedna z věcí, kterou jsme ukázali, je, že představa, že výstražné zbarvení funguje univerzálně, například červená a černá, není tak úplně pravdivá. Například ruměnice pospolná je chráněná pouze pokud má zbarvení kompletní, tj. když je červená a nese charakteristický vzor. Pokud jeden z těchto prvků odstraníme, už ochrana nefunguje.
Jinak je to ale se slunéčky, jinou skupinou hmyzu, která také bývá výstražně zbarvena. Co pokusy na Jihočeské univerzitě zjistily?
Nezáleží na tom, jakou kombinaci barev slunéčko nese. Pokud nese tečky na nějakém kontrastním podkladě, tak je chráněno stejně, ať už jsou to černé tečky na červeném podkladě, červené tečky na černém podkladě a nebo dokonce, jako mají některá slunéčka, poměrně nenápadné hnědé tečky na okrovém pozadí. Je vidět, že u různých skupin hmyzu může totéž znamení fungovat různě.
Při přednášce jste zmínil termín Batesovský mimetik.
S výstražným zbarvením je spojen pojem mimikry. V běžné řeči znamenají leccos. Pro biologa znamenají napodobování nějakého jiného modelu, nějakého jiného organismu. Napodobování může mít dvojí základní podobu.
Za prvé jsou to Müllerovské mimikry, kdy nebezpečné zvíře napodobuje jiné taktéž nebezpečné. Je to jak pro model, který je napodobován, tak i pro toho, kdo napodobuje, čili mimetika, výhodné. Protože pokud se setká naivní predátor buď s modelem, nebo s mimetikem, naučí se, že takovou kořist má odmítat. A pak existuje právě Batesovský mimetik, kdy neškodné zvíře napodobuje chráněné zvíře. Asi nejznámějším, byť zpochybnitelným příkladem, jsou neškodné užovky korálovky, které napodobují smrtelně jedovaté korálovce. U bezobratlých by mě napadly mouchy pestřenky, které napodobují černožlutým zbarvením nebezpečný bodavý blanokřídlý hmyz.
A zde právě dochází k již zmiňovaným nepříjemnostem.
Batesovský mimetik je vlastně parazitem, protože snižuje ochranu modelu. Představme si zase naivního predátora - pokud nepotká model chráněného živočicha, např. vosu, ale potká nechráněnou pestřenku a neví, že černožlutému hmyzu s blanitými křídly se má vyhýbat, sežere pestřenku a shledá, že je jedlá a chutná. A příště se klidně pustí do vosy.
