Boj o zdroje
Mezi nepřátele ptáků patří také kompetitoři. Co to znamená nám vysvětlil RNDr. Roman Fuchs z Jihočeské univerzity. Právě on se totiž se svými studenty zabývá výzkumem, jak ptáci své nepřátele rozpoznávají.
Pokud řekneme nepřítel, v prvé řadě napadne člověka predátor. Ale prakticky stejně závažným nepřítelem může být i kompetitor. Je to ten, kdo se mnou soutěží, kdo využívá stejný zdroj jako já. Nejčastěji je to potrava, ale u ptáků se často soutěží také o hnízdní dutiny, kterých bývá nedostatek a ptáci o ně tvrdě fyzicky bojují. Takže kompetitor, který snižuje dostupnost nějakého zdroje, mně tím vlastně ubližuje, protože mně dá shánění potravy více práce, nemusím jí sehnat dostatečné množství, budu v horší zdravotní kondici, což mi snižuje možnost pořídit si kvalitní potomstvo a možnost přežít do další rozmnožovací sezóny.
A co tedy ptáci, a potažmo i jiná zvířata, mohou udělat pro to, aby své rivaly odradili? Podle dr. Romana Fuchse mají kompetující živočichové v zásadě možnosti dvě.
První se nazývá exploatační kompetice, kdy se vzájemně nesnaží zamezit si v přístupu ke konkrétnímu zdroji, ale soutěží pouze tím, že oba ten zdroj využívají. Ten, kdo ho umí využívat lépe, ten zvítězí. Anebo se také může ustálit “remíza“, rovnováha, pokud se v schopnosti využívat zdroj neliší. Velmi často se vyskytuje jiná forma kompetice, které se říká interferenční, kdy živočichové vědí, že ten druhý je jejich kompetitor, a snaží se aktivně násilím zabránit tomu druhému přístupu ke zdroji. U obratlovců se to nejčastěji projevuje ve formě mezidruhové teritoriality, kdy kompetičnímu druhu fyzicky brání, aby se usadil v území, které obývají.
Uveďme si konkrétní příklad dvou ptačích kompetitorů. Zkoumáním jejich chování se zabývá tým studentů na Jihočeské univerzitě právě pod vedením dr. Romana Fuchse.
Zabývali jsme se studiem jedné dvojice druhů, které si mohou kompetovat, dvou druhů pěvců – rehek domácí a rehek zahradní. V přírodě se tyto dva druhy nemají příliš šanci potkat. Rehek domácí je v přírodě vzácný druh, který obývá sutě nad horní hranicí lesa, čili v Česku by se vyskytoval maximálně v Krkonoších a možná v Jeseníkách. Rehek zahradní obývá světlejší lesy. Ale oba tyto druhy se potkávají v lidských sídlech, protože rehek domácí patří mezi druhy, a takových obyvatel skal je víc, které pochopily, že město ale i vesnice je pro ně ideálním nakupením krásných „skal“ s mnoha dutinami, které mohou využívat jako původní biotop. A rehek zahradní zároveň proniká do zeleně v lidských sídlech. Ty dva druhy se tedy dostávají do kontaktu a je to pro ně kontakt nový. Nás zajímalo, jak ten kontakt probíhá.
Jak se tedy k sobě chovají?
Řekla bych že asymetricky. Rehek domácí vyhání ze svých teritorií rehka zahradního, ale opačně tomu tak není. V zásadě, kde se ve městě chce usadit rehek domácí, rehek zahradní nemá šanci.
